Universal Soldier: Day of Reckoning (****)

Z téhle poklony se ještě dlouho nenarovnám. Vzpomínáte na třetího Univerzálního vojáka? Béčkový trash Johna Hyamse, který mj. dokázal, že jablko nedopadlo daleko od stromu. Jenže zatímco tehdy jsem proklínal Hyamsovic rodinku i Van Dammea s Lundgrenem, že se uvrtali do zbytečného a mizerně natočeného sequelu, teď musím vzít všechno zpátky. Tedy nikoliv ohledně trojky, ta zůstává tím nejhorším v kariérách všech zmíněných. Možná proto jí ve čtyřce ignorují a pokoušejí se navázat na díl druhý. A daří se jim to náramně.

Nevím v čem spočívá ta černá magie, ale všichni najednou režírují, točí a hrají jako vyměnění. Hyams si sám napsal scénář, který se nepodobá ničemu, na co jste připravení, Lundgren, Van Damme a Arlovski ze trojky předvádějí kromě roznožek i mimické svaly a záchranář Scott Adkins v hlavní roli konečně i bez vousů vypadá uvěřitelně a trochu evokuje mladší a hladovější verzi Jasona Stathama. A to s výčtem plusů teprve začínáme.

Univerzální voják 4 nabízí úplně jiný, podstatně undergroundovější a syrovější pohled na celé trápení ohledně supermašin na zabíjení. Van Dammeovu charakteru už definitivně hráblo v bedně a loví zbylé unisoly pod vlivem CIA, aby jim vyštípal čipy ze zátylku a udělal z nich dobrovolníky ve své církvi, která nastolí nový světový řád. Kluci bydlí v jeskyni, sem tam se poperou, aby se oddělilo zrno od plev, a ve zbylém čase provokují Scotta Adkinse, kterému Van Damme na začátku filmu zabil manželku a dceru. Míra násilí, zfetovaných flashbacků a neurčitosti toho, proč se všechno děje, VELMI připomíná herního Maxe Paynea. A to myslím jedině v dobrém.

Adkins má hlavu v mixéru a divák s ním, takže oba ocení relativně otupělé tempo snímku, kdy podlézavá hudba nebo nahláškované dialogy končí v koši a místo nich sledujeme hororovou story jak od Cronenberga, tu a tam ovšem proloženou excelentními akčními scénami, ve kterých se skoro nestříhá, vše je snímáno z až videoherních (=velmi přehledných) úhlů a hlavně... už žádné zrychlovačky, digitální zlepšováky apod. buď to kluci vymlátili z Hyamse nebo koukali na The Raid, ale jednoznačně pochopili, že i s malým rozpočtem lze sehrát velké divadlo. Stačí se soustředit na staré dobré násilí, rozmlátit během bitky půlku lokace, a hlavně se nebát trochu krvácet. Trochu hodně, protože postavy tu přicházejí o prsty i celé končetiny, případně dekorují tělesné schránky civilistů dírami různých průměrů - od pingpongových míčků až po grapefruity. A vy na to budete zírat s otevřenou hubou.

A nezavřete jí většinu stopáže. Vousatý Arlovski vypadá jako Butler z Třístovky, holohlavý Van Damme nahání hrůzu, ať už mlčky zírá do kamery, nebo úspěšně dělá z protivníků rosbíf, a Lundgren svou neposednou energií zvládá nakazit všechny kolem sebe. Tohle že jsou ti loseři z videobéček? Ne, Univerzální voják 4 vypadá, že si ho vzali do parády producenti Undisputed. A přitom na něm dělá komplet původní štáb a výsledek je na hony vzdálen jak předchozím vandammeovkám, tak zmíněné sérii Isaaca Florentina. Jak si tuhle anomálii vysvětlit? Nevím... vážně nevím. Jde to proti všemu, co jsem zažil, takže hledám misku s popelem a pokorně obracím dnem vzhůru přímo nad svou hlavou. Tohle snad znamená, že šanci na nápravu má i Zdeněk Troška.

To by ovšem musel někdy v minulosti Zdenda natočit něco vyloženě kvalitního. A to se nestalo, takže je jeho příklad irelevantní. Naštěstí. Chtělo by se věřit, že Van Dammeovi, Lundgrenovi a Adkinsovi vlila elán do žil účast na Expendables, ale Univerzální voják 4 se natáčel souběžně a, při vší úctě ke Slyovi, zmíněná trojice tu předvádí ještě o třídu lepší výkony ve všech ohledech. Ano, důvod se najde. Stačí se podívat na jméno choreografa akčních scén. Larnell Stovall je oním géniem, co stojí za Undisputed. Jenže Univerzální voják 4 není jen o špičkové choreografii, při které šli Stovallovým nápadům všichni na ruku. Ne, ta změna žánru, tempa a bezmála dvouhodinová stopáž mají lví podíl na tom, že valíte bulvy v každé scéně, nechápajíc skryté kouzlo akčně-dramatického hybridu.

Je toho všeho možná až příliš velký kusanec, než aby to člověk v klidu absorboval na jeden zátah, ale mějte trpělivost a budete odměněni velkolepým finále, které velmi připomíná finále Ong-Baku. Právě tady je největší prohlédnutí autorů. Nepotřebujete prachy, nepotřebujete velké hvězdy. Těžiště poctivého akčňáku je jinde. A já jsem rád, že kluci v tomhle ohledu narazili na zlatou žílu. Snad z ní vytěží víc než jen jeden film, protože co si budeme povídat, dobrá pověst se zpátky získává těžko a čtvrtý Univerzál se bude šířit hlavně mezi fanoušky, co ještě neztratili naději. Doufejme, že nás zbylo dost na to, aby se z postradatelných znovu stali nepostradatelní.

P.S. Nenechte se po téhle recenzi zblbnout generickým trailerem, který láká na úplně jiný film.

Most Wanted: Hwang Jang Lee

Poznáváte muže na fotce? Zhruba taková je zápletka dokumentu (stále ještě dokončovaného) jménem The Anonymous King. Sympatický dokumentarista v něm objíždí Jižní Koreu s dobovou fotkou Hwang Jang Leeho a ptá se lidí, jestli toho sympaťáka někde neviděli. Ne, není to maskot nanukářské firmy Mrož, ale jeden z nejlepších filmových záporáků sedmdesátých let. Kdo ví, jestli by bez něj vůbec odstartovala kariéra Jackieho Chana, protože jestli se říká, že hrdina je tak silný jako jeho protivník, o filmech jako Drunken Master a Snake in the Eagle's Shadow to platí dvojnásob. Hwang je mistrem taekwonda a jeho kopací techniky neměly konkurenci. Kdo neviděl, neuvěří… kdo pamatuje, ten možná zahlédnul Hwanga i v Karate Tiger 2 (Zuřící blesk), kde hrál podržtašku Matthiasu Huesovi.

Komu tato jména nic neříkají, musí ještě hodně studovat. Ostatní si jistě rádi vychutnají ukázku z dokumentu, která naznačuje, že James Hodson nakonec uspěl a stále vitálně vypadajícího Hwanga našel. Ten se s filmovou kariérou rozloučil v roce 1996, ale v roce 2003 získal devátý dan v taekwondo a s ním i pozici velmistra. V roce 2009 se pak krátce vrátil před kamery v korejském televizním seriálu a v roce 2010 ho "ulovil" právě James Hodson. Od té doby se ovšem celý projekt válí v limbu. Snad ho Hodson konečně dostříhá a hodí na DVD. Právě kvůli obsáhlému rozhovoru s Hwangem se na něj celá komunita těší.

Božská relikvie 3 je blíž a blíž

Vyžehlení Shaw Brothers

Předpokládám, že když už se tu čas od času vyskytnete, pravděpodobně si pamatujete logo Shaw Brothers i odjinud než z filmů Quentina Tarantina. Převážnou část archivu Shaw Brothers (760 z víc než tisícovky filmů) nedávno koupila společnost Celestial Pictures, která je žehlí ve velkém a remastery sype na chřadnoucí, ale ještě pořád chroptící DVD trh. Nezapírejme si, že YouTube nabízí možnost zhlédnout celou řadu celých filmů od Shaw Brothers, ale jejich vizuální kvalita je vskutku tristní. Na YouTube kanálu Celestial Pictures oproti tomu najdete desítky ukázek na filmy, o kterých jste pravděpodobně vůbec neměli ponětí, navíc v remasterovaném obraze, ze kterého lze přeci jen snáze vyčíst, jestli si hlavy navzájem ukopávají lidé, nosorožci nebo roboti v barvách nástěnkového chleba. Jedna ochutnávka pro všechny, kdo čekají jen dobové kung-fu. :)

Místa, kde se kopalo...

Přemýšlíte často nad tím, že se do Hong Kongu jednou vypravíte? Plánováním svého loňského výletu jsem strávil dny až týdny. Co vidět, co sníst, co zkusit a samozřejmě hlavně kam se podívat. Při sestavování časového harmonogramu padaly ze strany přítelkyně profláknuté čínské památky, z mojí zas slavné filmové lokace. Jenže, vyjma těch nejslavnějších, jak vlastně zjistit, kde se nacházejí a je vůbec reálné oběhnout všechny? Andi z německého Lipska nabízí odpověď. V Hong Kongu byl na stáži celé tři měsíce a vzal to hezky od podlahy, jak můžete vidět na jeho blogu. Určitě si ho projděte. Na ochutnávku nabízím dětské hřiště z Police Story 2 tehdy a teď:

Adkins v kukle, podruhé

Nu Image si nasyslila dost peněz na Expendables 2 (rozpočet závratných sto milionů, ale tržby už trojnásobné, a to film v řadě zemí stále krade diváky mnohem větším titulům) a hodlá kromě dalšího sequelu trochu podpořit i sólovky jednotlivých účastníků. A dojde i na Scotta Adkinse, jehož patnáct vteřin slávy plné otoček sice pravděpodobně nové fanoušky nenahrabalo, ale Scott spolu s režisérem Isaacem Florentinem mají v kapse jiné trumfy. Nejde jen o Undisputed (čtyřka by se měla natáčet příští rok). Direct2video pecka Ninja - v podstatě modernizovaný remake Amerického ninji - na videotrhu nadělala celkem slušné tržby, které na mnoha marketech (třeba v Německu) překonaly i vandammeovky. Což je parádní výkon, když vezmeme v úvahu, že Adkinse opravdu moc lidí nezná. Cokoliv s ninjou v názvu si ale akční veteráni pustí rádi, takže je spíš překvápko, že se dalšího dílu dočkáme až teď.

Jednička kopírovala klasickou story o výchově západního sirotka v ninjovském klanu, ochraně vzácných relikvií a průšvihů z toho vyplývajících. I dvojka pravděpodobně zrecykluje některou z často vídaných samurajsko-zabijácko-supermanských legend, ale o to by nám mělo jít ze všeho nejméně. Důležité je, aby si Ninja zachoval solidní poměr akčních scén k nudné dialogové vatě. Právě tady první film exceloval a bylo to dobře, protože Adkins si v poloze slušňáckého holobrádka není úplně jistý. Méně dialogů, víc pětsetčtyřicítek! A nějaké to cameo od kluků z Expendables, aby bylo na světě veseleji. Můžeme sice konstatovat, že videotrh je mrtvý, ale na pultech trafik se podobných disků prodá zdaleka nejvíc. Takže můžeme spekulovat, jestli se film bude jmenovat prostě jen Ninja 2 nebo třeba Návrat ninji, Ninjova pomsta nebo Ninja zase přichází. Vsadím se o archivní VHSku s Bláznivou misí, že čím krasomalebnější název bude, tím víc peněz na účtech producentů. 

Prostřílet se důchodem…

Kdybyste někdy dělali žebříček největších hereckých slibotechen, dejte si hned nahoru Jackieho Chana. Nic ve zlém, ale ten člověk se o titul krále comebacků pere s Karlem Gottem. S tím rozdílem, že Karel nikdy neřekl, že na to kašle… přece ty Slavíky neopustí! Jackie oproti tomu po každém velkém filmu, ve kterém už jeho kosti vržou, slibuje, že akční role pověsí na hřebík a bude operovat hlavně za kamerou, případně komplexní zlomeniny vymění za komplexní scénáře. Dělá to už tak dlouho, že tím nakazil i Jeta Li. Tak trochu jsem čekal, že po jeho jubilejním Chinese Zodiac, který se do kin dostane už v prosinci, si dá definitivně pokoj, jenže premiéra se blíží a je na čase trochu rozvířit mediální vody.

Jackie tedy slibuje, že se vrátí ještě jednou… tentokrát opět k postavě Ka-Kuie, nejlepšího asijského policajta všech dob. První Police Story vůbec Jackie natočil v roce 1985 a spojil s ní know-how nabyté na jeho první (neslavné) cestě po Hollywoodu. Pochopil, že Amerika mu nerozumí, a tak se rozhodl udělat se sám pro sebe. Byl to začátek éry, která změnila nejen hongkongskou kinematografii, ale i jedno velké přátelství. Jakmile se Jackie rozjel, jeho "bratři" Sammo Hung a Yuen Biao pochopili, že mu nemohou stačit a kdysi nerozlučná trojice se rozpadla. Jackie ovšem právě díky sérii Police Story přesáhl hranice Asie a nakonec se do Hollywoodu vrátil oklikou. Jako připomínku slavné éry natočil v roce 2004 New Police Story, kde úspěšně zvládnul předstírat, že je starý, unavený a vlastně i dost naštvaný. Vyšlo to na jedničku. Jenže o čem tedy bude Police Story 2013, kterou chystá teď?

To pravděpodobně neví ani sám Jackie. Naději může být, že na projektu dělá s Dingem Shengem, režisérem švejkovského Little Big Soldier, v němž Jackie víc mluvil než kopal, a pořád to byla zábava. Nová nová Police Story má být úplně jiná než všechny předchozí. Nečekám, že by Jackie zkoušel zločince ukecat k smrti, ale pokud nehodlá opustit scénu po patnácti minutách (jako Seagal v Boeing 747 v ohrožení, nebo nově Jet Li v Expendables 2), měl by sakra někdo dostat zatraceně dobrý nápad, protože stejnou fintu s "posledním skautem" jako před devíti lety už publikum nezbaští.

Flying Swords of Dragon Gate (**1/2)

Jeden by čekal, že když už se Tsui Hark po bezmála dvaceti letech rozhodne zremakovat svůj vlastní remake, že na to alespoň půjde trochu od lesa. Vzhledem k rozpočtu a velkému, tučnému 3D v názvu se sice dalo čekat, že pedanti budou trpět (asijská CGI klika nezvládá po letech experimentů ani to 2D a už úvodní titulky bohužel dokládají, že se na tom pranic nezměnilo ani s příchodem Létajících mečů), ale poslední Harkův film - též efekty nabitý Dr. Dee - byl alespoň zábavným návratem do světa exoticky cáklé wuxia poetiky. Našlo se ve vyšeptalém mistrovi ještě trochu tehdejšího génia? Na tuhle otázku budete hledat odpověď velmi pomalu, protože ačkoliv je film protkán bitkami, tvoří tentokrát dokonce i samotné souboje zbytečnou vatu a brání rozkrýt Harkovy záměry. Od začátku je ovšem jasné, že verze z roku 1992 a loňský remake mají společného asi tolik co vinyl a empétrojka.

Dějově si Hark z pozice scenáristy původní zápletku trochu přifouknul do šířky, snad aby do filmu propašoval epické záběry na digitální lodě, císařské dvory a další rádoby epické lokace. Nejsou ovšem opulentní v Yimouově omalovánkovém stylu, spíš z nich cítíte, že tu někdo pálí prachy za kostýmy, greenscreen a polystyrénové meče. Právě kombinace všudypřítomných digitálních zlepšováků se snahou o nápodobu špinavé rurálnosti původního Dragon Gate Inn (to když se děj po půl hodině konečně přesune do pouště) značně skřípe, zvlášť když v "originále" Hark některé jobovky servíroval rafinovaně, zatímco tady je trousí mezi řečí - viz např. zmínka o tom, že se v hospodě servíruje lidské maso. Svou roli v tom jistě sehrává fakt, že měl před dvěma dekádami k dispozici mnohem lepší hereckou sestavu, která možná tolik nevládla mečem, ale disponovala o to ostřejším jazykem. Jet Li v hlavní roli určitě nemá hloubku Tonyho Leunga... o tom, že žádná druhá Maggie Cheung se za posledních pár let v Hong Kongu neurodila ani nemluvě. Jenže tohle všechno by se dalo překousnout. Mírná zbytečnost a nedomrlost nového Dragon Gate Inn je ostatně příznačná pro celou řadu hongkongských blockbusterů, v tomhle směru Asiati už dávno dohnali západní kolegy. (Ne)mocné 3D ovšem sežralo i Harkův poslední trumf - šermířskou extravaganci, která měla být spásou a vývozním artiklem.

Choreografii stejně jako tehdy zajistil Yuen Bun, což v překladu do češtiny znamená hodně poletování (trochu ve stylu Tygra a draka, takové to wuxiové lehké "odkopávání se" od neexistujících plošinek), hodně vrutů během kterých se meče protivníků střetnou minimálně tucetkrát bez meziodrazu a hodně poletujícího dřeva ve formě klád, nábytku nebo celých domů - záleží co je zrovna po ruce. Proti gustu žádný dišputát, ale v zájmu trojrozměrnosti jsou bohužel všechny poletující předměty (ať už se tříští nebo ne) vymodelovány v počítači a až postprodukčně vloženy do scény, což evidentně ovlivnilo choreografii bitek do té míry, že postavy často uprostřed chvatu nečekaně zrychlí nebo prostě cuknou, aby "stihly" prolink s 3D animací nebo jen vypadaly víc supermansky. Asi nemusím zdůrazňovat jaký mám na podobné opičárny názor. Veškerá Bunova snaha, Jet Liho šermování, ale i výkony kaskadérů, kteří zaskakují za ostatní herce (jde to snadno, když mají všichni obří klobouky a roušky), jsou tím pohnojeny natolik, že se Harkovi částečně snímek hroutí sám do sebe. Akčních scén je totiž schválně tolik, aby pospojovaly ambiciózní dvouhodinovou stopáž. Pomalé, rozjímavé tempo předchozí verze už se dneska nenosí, takže se tu každých deset minut někdo s někým řeže.

Za normálních okolností by to matný děj v očích povrchního fanouška bitkového adrenalinu šikovně krylo, jenže Hark jako by za chodu přidával nejen rušivé 3D efekty, ale i záminky k dalším a dalším konfrontacím. Snímek tak ne a ne popadnout dech, potápějíc se pod tíhou zbytečných soubojů a šroubovaných podrazů všech na všechny. Posledních čtyřicet minut si budete přát, aby už písečná bouře konečně přišla a pohřbila tenhle pokus do hlubin zapomnění, pokud možno hned vedle podobně chorých Storm Riders. A je to přitom právě Bunova choreografie, jeho piplavá práce s originálními zbraněmi a způsoby jejich použití (projektil se v jeho vizích dá udělat úplně ze všeho), která v nepravidelných záblescích geniality dává tušit, co všechno mohl snímek nabídnout minimálně po stránkách kvalitní přesdržkové. Čekat na tyhle chvilky je ovšem jako rýžovat zlato - zdlouhavé, únavné, vhodné leda pro chronické sběratele a doživotní důvěřivce. Jako celek je nejnovější Dragon Gate Inn, bohužel, jen dalším z Harkových přehnaně kýčovitých, dějově rozháraných a ke své zkáze příliš drahých projektů, ve kterých emoce suplují pixely. Obávám se, že lepší už to nebude a jdu si na zapití žalu pustit Once Upon a Time In China. Jó, tenkrát... to byla panečku jiná Čína.

Neo se vrací...

"I´ll be back." "You´ve been back enough. I will be back!"

Hláška z Expendables 2 nechť stylově uvede oživení této rubriky a malé vysvětlení. Od října přecházíme na trochu jiný, sebemrskačský režim, který zajistí alespoň jednu týdenní aktualizaci, která zároveň bude k přečtení i na MovieZone.cz. Cokoliv mezi těmito týdenními aktualizacemi bude k vidění zde, to abyste měli důvod sem tu a tam nakouknout. Redakční inkvizice z MovieZone se už postará, abych to neflákal. Snad. :)

Ale ještě před ostrým startem jeden z velkých restů, který mne zaujal v uplynulých týdnech. A není to Jetovo sólo s pánvičkami v Expendables nebo souboj Scotta Adkinse a Jasona Stathama... obojího bylo příliš málo. Znamená to, že dostávají akční scény ve filmech čím dál tím méně prostoru? (v Expendables je jich hodně, ale jsou trestuhodně rozdrobené na malinkaté celky). Keanu Reeves si to myslí a rozhodl se to řešit. Jeho režijním debutem jest snínek Man of Tai Chi... třicetimilionový projekt natáčený v Asii, s choreografy od Matrixů a moderní technologií. Kuk na tohle:

Kromě nezávislé kamery inspirované virtuálním snímáním právě v Matrixech bychom se na Tai Chi měli těšit z mnoha dalších důvodů - Reeves bude hrát hlavního záporáka a zbytek filmu přenechá mladším, podstatně vydriblovanějším jedincům. A hlavně slibuje čtyřicet minut akce na sto minut stopáže. To je velmi hezký, vpravdě hongkongský poměr. Chcete další dobré zprávy? Zatímco ostatní mluví. Reeves jedná, a proto v jeho filmu hraje Iko Uwais. Penalta do hollywoodské brány... penalta do hongkongské brány. Přitom asi stačilo jen zvednout telefon. Snímek je momentálně v postprodukci a premiéra zatím nebyla ohlášena. Což je dobře, protože bychom to do ní určitě nemohli vydržet.

Japonci nejsou se silami na konci

Červen byl trochu pomalejší, co se týče novinek (takže tuhle starou vypalovačku z roku 1993, hodně příbuznou s předchozím postem, poslouchám teprve teď). Kamarádi z MovieZone mi taky před nosem ukradli tuhle novinku o obsazení nového Wolverinea a vousy už má i nová ukázka na staře vypadající debut od RZA jménem Man with the Iron Fists. Klasické fázovací kung-fu od Wutang Clan, přephotoshopovaný vizuál á la Kill Bill (Tarantino film spoluprodukoval, takže není divu, že vypadá podobně sterilizovaně jako Django - blur kam se podíváš, nikdo není špinavý a všichni jsou jen "jako"). Ovšem jestli si RZA udržel alespoň trochu kreativního kormidla pro sebe, mohlo by to být japonsky ujeté, čínsky oldschoolové a americky mišmašové. Takže vlastně ideální základ na guilty pleasure.

Abych byl alespoň trochu originální a v něčem "první", odprezentuju tu "novou" ukázku na japonskou celovečerní adaptaci kultovní mangy Rurouni Kenshin. Nenechte se zmást popíkovým hudebním podkresem, obraz hovoří sám za sebe a celé je to rozkošně epické, dějově nabité a krkavice praskají přesně podle očekávání. Japonská premiéra je už koncem srpna, my si na to zjevně chvilku počkáme, ale o to déle se můžeme těšit a doufat, že to nikdo nezvoral. Ukázka naznačuje, že se není čeho bát. Právě v tom jsou japonské filmy skvělé... chvíli koukáte jinam, a najednou před vámi stojí nějaká novinka od Miikeho a spol., nervózně ji omkrnete, protože jste o ní nikdy neslyšeli a hle, on je to parádní film. Právě samurajské jednohubky se nám v poslední době zdravě množí, takže šup sem s další. Po zhlédnutí ukázky určitě neodmítnete.

Eric Jacobus ze Stunt People už vesele distribuuje svůj nejambicióznější projekt - Death Grip - takže se za pár dní můžete těšit na recenzi, něco o pozadí snímku a možná i krátký rozhovor. To abyste na HK Stars nezanevřeli, nebo si nedejbože nezačali to info shánět jinde. :)

Želví nindžové cvičí Silat

Proč je v červnu tak málo aktualizací? Částečně to souvisí s hezkým počasím, částečně s podrobným studiem The Raid (hezky scénu za scénou, snímek za snímkem). A zjevně nejsem sám, kdo kouzlu tohoto akčního fenoménu podlehl. Od nějakých hmatatelných ukázek z TYG 2 nás možná dělí dny, ale Tony už to nestihne - Hollywood se rozhodl nechat se ohromit a inspirovat - a proto se bude hýbat v rytmu Iko Uwaise.

Možná už jste slyšeli o tom, že se chystají další Želvy Nindža (píšu to takhle počeštěně, protože to prostě k tehdejší devadesátkové estetice patřilo). Stojí za tím Kevin Eastman, ale v pozici producenta i Michael Bay, kterému se povedlo naštvat většinu fanoušků, když začal spekulovat o tom, že v téhle reimaginaci žádný mutagen nebude a želváci budou prostě pocházet z cizí planety. Inu, na ladění scénáře a fandovských očekávání je času dost, protože premiéra prý nebude dřív než v roce 2014. Želváci budou z větší části digitální, takže se počítá s tím, že zvládnou pokročilá kung-fu kouzla. A právě tady autorský tým přichází se snahou zavděčit se nám, skalním příznivcům akčních filmů. Nejen že se ohání Raidem a jeho syrovostí, dokonce by si rádi pár věcí vypůjčili i z Fist of Legend (ta pro brutálnější praktiky taky nešla moc daleko, takže se to může skvěle doplňovat).

Otázkou je, zda si autoři jen nehoní triko. S pomocí CGI není problém želvy rozhýbat podle libosti, ale všichni si pamatujeme srandovní, bezstarostné teenagery v krunýři a obávám se, že restart ve stylu Nolanova Batmana by velký ohlas nepřinesl. Tím spíš, že bude režírovat Bayův chráněnec Jonathan Liebesman (Hněv Titánů), , což nesvědčí o ambicích nad rámec stravitelného letního béčka. Jsem všemi deseti pro další želváky, ale CGI animák TMNT z roku 2007 dokázal zkombinovat nostalgii i temnější odstíny, nabídnul kvalitní akci i snesitelný humor. Těžko věřit, že by to někdo zvládnul v hraném pojetí líp. A těžko věřit, že na to přijde víc než hrstka veteránů. Rád se budu mýlit, ostatně na spekulace máme do května 2014 opravdu času dost.

Iceman Cometh: Yen vs. Biao

Polozapomenutá romantická (!) fantasy z 80. let se vrací ve 3D! Donnie bude nejen hrát hlavní roli, ale také se chopí režie, což nás ve světle jeho devadesátkových pokusů může děsit, ale vzhledem k tomu, že bylo oznámeno i cameo Yuena Biaoa (ten hrál hlavní roli v originále), zkusíme na chvilku přimhouřit oči. Plakát k nové Iceman Cometh slibuje velkolepou podívanou, rozpočet je 20 milionů amerických dolarů a producenti slibují mnoho dechberoucích scén ve 3D. Premiéra se ovšem chystá až na říjen 2013, takže si pěkně počkáme.

O tom, že vše souvisí se vším, se můžeme přesvědčit, když se trochu poohlédneme za původní verzí z roku 1989. Ušmudlaný mix akce, romantiky a spirituálních vsuvek totiž režíroval Clarence Fok, který nedávno odrežíroval Special Identity. Právě na place očekávaného akčňáku zřejmě Fok s Donniem tenhle remake upekl. A protože sama o sobě by tahle novinka nebyla moc šťavnatá, nabízím návdavkem faceliftovanou recenzi na Iceman Cometh z původních HK Stars (tomu textu je nějakých devět let, tak buďte ohleduplní :):

Yuen Biao hraje Chinga, velitele stráží v císařském paláci. Ten však nedokáže zabránit svému "příteli" Fung Sanovi (Yuen Wah), aby znásilnil a zabil (vždycky oběť znásilní, zláme ji všechny údy a pak ji zabije) císařovu příbuznou. Ching tedy dostane ultimátum - pokud nenajde Fung Sana do dvaceti dnů, jeho rodina bude popravena. Fung San je ale příliš chytrý, než aby se jen tak někam zašil. Ukradne posvátnou sošku černého buddhy. Podle pověsti může (pokud usedne na Kolo věků) soška vlastníka přenést časem o sto generací dopředu. To se také stane (za rozličných efektů) a časový vír strhne i přibíhajícího Chinga. Oba se ocitnou v budoucnosti (ještě to nevědí), chvilku bojují a nakonec oba spadnou ze skály.

Brzy je najdou vědci (zmražené)... kryogenika se ale porouchá a jak Ching, tak Fung San se probudí (jeden dříve, druhý později). Následuje humorná fáze "kde to sakra jsem?", největší čas si pro sebe samozřejmě utrhne Biao (Wah se opět objeví prakticky až ke konci), který potká krásnou prostitutku (Maggie Cheung)... Dál to asi znáte - tradiční gagy "k čemu je záchod" nebo "co je to elektřina", protkané rodící se láskou mezi oběma... Nutno říct, že i když byl podobný námět mnohokrát zpracován, dá se na to koukat, protože jak Yuen, tak Maggie Cheung mají solidní komediální timing.

Film má rychlé tempo, takže než vás stačí ta limonáda otrávit, dojde ke zlomu, když se Biao dozví (resp. pochopí), že Maggie je prostitutka, za což by ji v dynastii Ming bez váhání popravili. Naštěstí se objeví i Fung San a bortící se vztah je tak utužen krizovou situací... Ching je donucen vypít "martial art ruining medicine" (tyhle "lahvičky" miluju), ale díky akupunktuře se z toho dostane a následuje velká bitka na konci a pak samozřejmě happyend...

Iceman je sice "tak trochu béčko" (je to poznat na všem - nesmělé režii, spíše klaustrofobické kameře, kulisách, místy i roztěkaném scénáři), ale zachraňuje to hereckými výkony (obzvlášť Maggie Cheung prostě září) a na své si přijdou i milovníci akce v nadupaném finále - Biao i Wah (jeho spolužák z Pekingské opery a kdysi dávno i double Bruce Leeho) dokazují, že jim to dobře kope a že si troufnou i na vražedné stunty (Biao předvádí neskutečný pád přes záda do skla a na hlavu do tříštěného skla na zemi... když jsem to viděl, myslel jsem že si zlomil vaz). Biao vysype z rukávu i pár solidních kopů, nějakou tu akrobacii - všechno fajn. Jediné co mu neodpustím, že si v půlce filmu ostříhal vlasy... Až uvidíte Biaoa s dlouhými vlasy, budete si přát aby je nosil pořád.

Úsporný rozpočet a váhající režisér ovšem po všech těch letech filmu nesluší. Vaše láska k žánru a známým tvářím musí být silnější, než pud sebezáchovy, který velí po deseti minutách vypnout. Vizuál čínské studiovky, přetažený většinu času jakýmsi zelenkavým filtrem, působí vyloženě odpudivě. Umění obou Yuenů je ale nadčasové a Donnie se bude muset hodně snažit, aby předvedl víc.

Jackieho spoření na důchod

Jackie Chan ucítil, že na něj po zveřejnění traileru na Chinese Zodiac míří všechny kamery světa, a tak čile rozvíjí myšlenky o (ne)konci své kariéry. V minulém prohlášení naznačil, že mezinárodní akční blockbustery bude natáčet dál, ale chce se soustředit i na seriózní herectví. Tak nějak jsme tušili, jak si to přeložit, ale pokud jste nevěřili, tak tady to máte černé na bílém:

V Hong Kongu by se Jackie rád věnoval produkci akčních filmů "od mladých pro mladé" a vážnějším rolím ve stylu 1911 nebo Shinjuku Incident. Zároveň ale nyní potvrdil, že v přípravě jsou jeho role v Karate Kid 2 a Křižovatce smrti 4. To jsou při vší úctě spíš šaškovské role, i když part mistra v Kidovi je asi náznakem toho, kde by mohla časem Jackieho kariéra zakotvit. Věčný žák se konečně stane mistrem. Nejdřív je ale potřeba ještě vydělát pár milionů. O to jde v hollywoodské partii především, ne? U Karate Kida nebude problém říct si o tučnější honorář, protože film vydělal skoro desetinásobek svého rozpočtu. Taky stál zhruba tolik, co honoráře Chana a Tuckera (dohromady) v poslední Křižovatce, která sama na sebe v kinech nevydělala. Proto možná zmínka o pokračování zaskočila i samotné producenty.

Trojka sice otevřela skoro za padesát milionů, ale navzdory tomu, že se odehrávala v Paříži, prostě neměla dostatečnou výdrž ani v Americe, ani v Evropě. Bez ohledu na to, jak se jí snaží Chan i režisér Ratner propagovat, tak čtyřka velmi pravděpodobně zatím zůstane v kategorii vlhkých snů. A je to tak dobře. Není ovšem bez šance, že se Jackie chytne něčeho jiného, zvlášť pokud se rozjedou přípravy Karate Kida 2. Železo se přeci musí kout, dokud je žhavé. Snad nás nečeká další variace na kung-fu chůvu...

The Raid: Redemption (****1/2)

Někde daleko, za sedmero Sněžkami a sedmero Vltavami teď natáčí thajský dream  team Tom Yum Goong 2. A dost možná po zhlédnutí The Raid kroutí dvojité směny, protože zatímco ještě před třemi lety byl thajský akční zázrak bezprecedentním úkazem, jehož ostří jen nepatrně otupila duševní epizodka Tonyho Jaa, teď má svět bojových umění novou hvězdu ve filmu, který není jen pouhou ilustrací fantastické přesdržkové. Držte si páteře, pojedem z kopce!

Děj Raidu přitom staví z těch nejzákladnějších kamenů. Velký barák, malá policejní jednotka, spousta hajzlíků s mačetami, ale… také charismatický záporák s šíleným poskokem, utajované pouto mezi dvěma charaktery a přiznejme si to, Iko Uwais má prostě větší charisma než Tony Jaa, který opravdu působí dojmem sedláckého simpletona, jemuž někdo sebral hračky (nebo slona). Gareth Evans ve svém druhém celovečeráku jako by pochopil, že méně je někdy více. Jeho prvotina Merantau (Cesta bojovníka) trpěla příliš košatým dějem, přepjatými hereckými výkony a byla snad až příliš lokální. Nemám nic proti průniku do světa Silatu, rituálům přerodu chlapce v muže atd. ale akční film nesmí drhnout a Merantau bylo prostě se svými 106 minutami příliš těžkopádné (a to ještě existuje o půl hodiny delší director's cut). Jeho ozdobou tak zůstaly především duely a hromadné bitky. Obojího je v The Raid víc než dost.

Na stejné stopáži si režisér i scenárista Evans předem připravil pole pro hardcore festival bojových umění. Dějová linie nesežere příliš času, ale pevně narýsuje videoherní koncept baráku plného zločinců, který musí speciální jednotka vyčistit patro za patrem (level za levelem). Iko Uwais má doma těhotnou ženu, takže logicky musí přežít - to není spoiler, jen zákonitost osmdesátkové žánrové etiky, které se film celkem věrně drží. Nemělo by vás proto překvapit, že po první hromadné bitce leží většina těch hodných bradou vzhůru a je především na Uwaisovi, aby v tomhle domě zjednal pořádek. 

První čtyři patra (a třicet minut filmu) připomínají Hard-Boiled. Náboje ještě nedošly, takže machání rukama nekončí loktem do lícní kosti, ale průstřelem obličeje. The Raid je ale přeci jenom spíš vzdálenou poctou Game of Death a končetiny Iko Uwaise mají nábojů nekonečno, takže je jen otázka času, než se přejde k rukám, nohám a mačetám. V tu chvíli snímek definitivně ukáže zuby a užaslý svět spatří nový milník akční choreografie. Nepodobá se ničemu, co jste kdy viděli.

Nadupané tempo, navzdory tomu, že snímek je stejně dlouhý jako Merantau, je dáno jednak tím, že se děj odehrává v reálném čase, a druhak tím, že tu nikdo nemarní stopáž dlouhým vykecáváním. Když na vás běží dvacet mladíků s mačetami a vy máte v ruce vysílačku, těžko s ní budete volat příteli na telefonu. Prostě zdrhnete, nebo je všechny zkusíte seskládat na hromadu. Nutno dodat, že Iko Uwais se k hulákajícím zmetkům staví vždy čelem a to co následuje lze popsat jako lekci bojových umění a lidské anatomie v jednom. 

Právě bezděčná brutalita a frenetičnost akce dává Raidu neopakovatelnou příchuť. Je to přesně ten železitý vlhký pocit, který cítíte na jazyku, když vám dá někdo pěstí. Ano, jste zvyklí na lokty a kolena do obličeje, Tony Jaa občas vyblokoval holýma rukama dvoumužnou pilu, ale akční scény v Ong-Baku a Tom Yum Goong byly vždycky kašírované pro kameru. Prostě je někdo vymyslel tak, aby vypadaly sexy. Tonyho souboje v duchu filmových tradic vždy vypadají "učesaně", připomínají taneční choreografii, ve které všichni vědí, kde mají stát, kam spadnout a jak křičet. Dojem připravenosti ještě umocňují sportovní replaye těch nejlepších úderů - prostě si vždy uvědomujete, že tohle všechno pro vás někdo dlouho připravoval a chtěl, abyste se dobře bavili a žasnuli nad ovocem mnohaměsíčního tréninku.

The Raid je roztěkaný, hektický a bolestivý boj o vlastní život. Ano, zkušené oko vidí za choreografií pečlivé plánování a spoustu dřiny, ale kombinací rychlého, leč přehledného záběrování, a chvatové ekvilibristiky, se daří dokonale prodat pocit "pekla na zemi". Je to patrné z hromadných řeží Iko vs. všichni, kde instinktivně uhýbáte spolu s hrdinou, ale zejména při trojcestném "duelu" Iko vs. Donny vs. Yayan, kdy budete potřebovat nějaké ty sacharidy po ruce, jinak už jen ze sledování téhle bitky omdlíte vysílením. Způsob jakým se tu bojovníci postupně vyšťaví fakt nemá obdoby a vás bude ke konci bolet každá rána… The Raid opravdu umí navodit viscerální pocit soucítění s mláceným hrdinou i jeho oběťmi, bez ohledu na to, jestli jste někdy dostali pěstí, nebo znáte pravý hák jen z videoher.

Zmíněný souboj je do jisté míry opakovačkou bitky Iko vs. Yayan z Merantau (vrchol snímku odehrávající se ve výtahu). Připomínám to proto, že Yayanův Mad Dog se od víceméně civilního Erika v Merantau vzhledově dost liší a nemuseli byste ho poznat. Kope mu to ovšem ještě líp a mám pocit, že v rozjetém módu udělá stejnou paseku jako dělostřelecký granát hozený doprostřed vojenského šiku. Není to hezký pohled - krví zbrocená trička nevyperete ani v Persilu, kosti je potřeba složit zpátky dohromady jako puzzle od Ravensburgera - ale stejně jen těžko odtrhnete oči.

The Raid je zadostiučiněním pro všechny fajnšmekry. Po relativně dlouhém suchu jsme se zas dočkali něčeho, co nakopne nejen konkurenci (i když třeba Donnie si hmatatelnou brutalitu se zbraněmi (SPL) i bez nich (Flashpoint) vyzkoušel do sytosti), ale především zájem veřejnosti. Akční snímek osekaný na samotnou dřeň, ale přesto dokonale funkční a "zábavný". Já jen doufám, že Gareth Evans teď nepodlehne svodům hollywoodských producentů a nevrhne se do nějaké sedmdesátimilionové čupr pecky s Channingem Tatumem. Potřebujeme ještě dva, tři podobné filmy, než se někdo zblázní (nic ve zlém, Tony), nebo podlehne mamonu a začne dělat kompromisy. Ale i kdyby Evans už nikdy do stejné řeky nevstoupil, děkujme bohu, že do ní alespoň jednou spadnul až po uši.

Snímek bude pod názvem Prepadovka k vidění na filmovém festivalu ArtFilmFest v Trenčianských Teplicích (16. - 23. 6. 2012). Sekce Přísliby z Východu nabídne mj. i vynikajících 13 zabijáků. Garantem sekce je Adrián Žiška, což slibuje kromě kvalitního výběru i odborný úvod.

Prokletí jménem Special Identity

Už už to vypadalo, že horké hlavy vychladly a Donnie i Chiu Man-Cheuk si šli každý po svých dalších projektech (poslední klapka Special Identity padla před několika týdny). Jenže se teď pro změnu rozpovídal jeden z vedlejších herců, velký kamarád Chiu Man-Cheuka, který byl též nedobrovolně odejit. Vášně se tak znovu rozdmýchávají - zlé prsty ukazují především na Donnieho jako pedanta nutícího štáb i herce k patnáctihodinovým směnám a dalším nelidským opičárnám. Myslím, že pokud by někdo ze stěžovatelů byl na place některého z filmů Davida Finchera nebo Jamese Camerona, rychle by si uvědomil, že krev a pot k filmařině občas patří. Ten prudič s plnovousem je možná horší než satan, ale vaše kariéra díky němu poroste ke hvězdám.

Každopádně budeme rádi, jestli se vůbec před premiérou na všechno tohle pomlouvání zapomene. Zkusme tomu pomoci třeba informací o velkém souboji Donnieho s Kenem Lo. A velkém souboji s Andy Onem. A velkém souboji s Collinem Chou. No vidíte, hned se cítíte lépe. Tak teď ještě obrázek z natáčení a můžete zase usínat o něco klidněji...

Stará láska nerezaví

Tohle sice úplně nesouvisí s hongkongskou akční scénou, ale pokud se vám stýská po krvavých baletech Johna Woo, nemělo by vám uniknout, že jsou zpátky! Ne, za dveřmi nečeká ani slavný režisér, ani Chow Yun-Fat, ale starý známý Max Payne. Videoherní série, notně inspirovaná wooovkami, Matrixem a noirovou klasikou, se po letech dočkala pokračování. Sice už za ní nestojí finští Remedy, ale kanadská odnož Rockstaru (ti nejsou zodpovědní za GTA, ale přivedli na svět např. chvalený simulátor šikany jménem Bully). Nový Max okouzlí nejen grafikou, ale především hlubokým respektem ke starším bratříčkům.

Hrdina se prochlastal do zcela nové podoby, pobíhá po Sao Paulu a... střílí lidi ve zpomalovačkách, které opět berou dech. Během několika minut si budete připadat jako za starých časů. Kulky v bullet time sekvencích provrtávají čéšky naříkajících zlosynů, obouručné kropení Mac-10 je pořád nejlepším vynálezem od krájeného chleba a příběh je opět silný jak noha od kulečníkového stolu. Pořiďte si Maxe Paynea 3 - zapomenete na obludnou filmovou adaptaci a možná dostanete chuť pustit si znovu Hard-Boiled. Tomu se říká dvojitá výhra!

Jackie Chan: Kaskadérem nadosmrti

Den poté, co u příležitosti premiéry traileru k Chinese Zodiac Jackie prohlásil, že se jedná o jeho poslední velký akční film, se žánrový mikrokosmos zatřásl podruhé. Jeho slova prý online komunita překroutila - nejedná se o jeho poslední akční film, ale poslední vyblbnutí na téhle úrovni. Jackieho akčňáky se ale prý budou točit dál, o to se jeho fandové rozhodně bát nemusí.

Je celkem jasné, odkud vítr vane. Zatímco pár hodin dříve Jackie mluvil o tom, že dnešní svět je krutý, jeho kosti unavené a letokruhy spočítané, teď mírně obrátil, zřejmě pod tlakem producentů, kterým se takhle velkorysý proslov nehodil do krámu. Jackie v něm mj. řekl, že by chtěl být asijským De Nirem. Předpokládám, že neviděl poslední Robertovy filmy, jinak by si zřejmě tuhle poctu rozmyslel. Na vážnější role a serióznější filmy ovšem Jackie bude shánět peníze od stejných lidí, kteří sponzorují jeho akční dráhu. Obojí jsou spojité nádoby, takže pokud chce Jackie dál hrát, bude to zřejmě muset střídat až do doby, než ho definitivně dostihne invalidní vozík.

Chinese Zodiac: Dráty a nostalgie

Necelých sedm měsíců před premiérou tu máme upoutávku na "poslední akční film Jackieho Chana". Poslední lámání kostí a pak zasloužený důchod. Jackie to sliboval mnohokrát, plní to možná až příliš pozdě, ale nechme staré rozmíšky minulosti. Tváří v tvář upoutávce nelze nepookřát. Podobně jsem Jackiemu fandil naposledy u New Police Story. Upřímnost a pokora k fanouškům, kterou tehdy předvedl, se jen tak nevidí. Od té doby ji dokázal podobně předvést snad jen Stallone (Rocky, Rambo, Expendables) a krátkodobě snad i Van Damme (JCVD).

Ukázka vypadá hodně našlapaně a hlavně... definitivně. Skoro bych si tipnul, že film by mohl do promítaček klidně putovat už v létě. Prosinec je ale komerčně velmi výhodný termín a navícje tu ono magické spojení číslovek 12-12-12. Na to si prostě v Asii potrpí, takže chtě nechtě musíme čekat. A zjevně to bude stát za to - trailer začíná nevinnou vysvětlovačkou a očekávání je dále natahováno Jackieho spellovací vložkou, ale pak se to rozjede ve velkém stylu. Některé lokace hodně připomínají předchozí Relikvie, máme tu slibně vypadající catfight a Jackie měří své síly s mladou generací bojovníků, což je vždycky záminka pro vyšperkovanou choreografii (viz Andy On v New Police Story nebo Brad Allan v Gorgeous). Samozřejmě si musí trochu pomáhat dráty, což je vidět hlavně v akrobatičtějších pasážích, ale kromě "neviditelných rukou" je v záběrech vidět i trademarková schopnost využít bizarní rekvizity a součásti kulis proti soupeřům. O tom, že se to dost často vymkne z ruky a skončí v komediální rovině, se snad ani nemusím zmiňovat. Jackie je prostě zpátky a dává si hodně záležet, abychom dostali kromě coming outu i comeback.

Nenechte se příliš zaskočit průměrnou rytmikou ukázky a ne zcela vhodným hudebním podkresem. Asijské ukázky jsou podobně nanicovaté téměř vždy. Tady se alespoň tu a tam stříhá na hudbu (i když ne zrovna šťastně) a snaha o západní styl je víc než patrná. Jen v tom prostě kluci nejsou tak kovaní. Doporučuji spíš než formu ukázky řešit obsah půlsekundových záblesků v její poslední části. Asijský Jestřáb si bude hrát na Batmana, krotit skateboard (zřejmě další z mnoha gadgetů hlavního hrdiny) a vůbec dělat spoustu krkolomných stuntů. A vzhledem k tomu, že Jackie snímek režíruje, není pochyb o tom, že tenhle adrenalin uvidíme hezky z první ruky.

Belgická kopaná

Určitě máte ve svém žebříčku ultimátních akčních bijců větší hvězdy než zrovna JCVD. Nikdo ale nepochybuje o tom, že mu to v osmdesátkách a devadesátkách moc hezky kopalo. Z hongkongské éry si taky vzpomeneme na spoustu hvězd, které se soustředily především na kopy (Hwang Jang Lee si to vždycky propašoval i do dialogů), ale málokdo si nechal některé techniky trademarkovat (Van Dammův slavný helicopter kick). Při pohledu na sestřih z Kickboxera je každopádně vidět, že jeho nohy si zasloužily vlastní honorář:

True Legend za babku

Od konce dubna můžete v trafikách sehnat Pingův kung-fu epos za pár kaček. Stojí to za to? Komentář na ČSFd jsem napsal plus mínus před dvěma lety, takže ho jenom drze přetiskuji. Po zhlédnutí ukázky jsem zjistil, že jsem se názorově nikam moc neposunul a dokážu ten film tolerovat právě jen jako sestřih hezké choreografie. Všechno kolem je jen vata.

Scénář jak od Tsui Harka (toho novodobého), digitální (dokonce 3D) guláš jak ve Storm Riders a snaha něco sdělit prostřednictvím na sebe vršených akčních scén, které jsou tu bez ladu a skladu poskládány tak hustě, až vás začnou otravovat. Upřímně, hrdinové stráví ve vzduchu víc času než na zemi a běžná konverzace tu nemá místo - buď se tu řve (před bojem) nebo heká (při boji). Vysoký podíl bojových pasáží ale zachraňuje Pingovi alespoň trochu krk. Osobně mám pocit, že by v momentální formě neurežíroval ani reklamu na žužu, ale cit pro choreografii mu zůstal a pár dobrých nápadů se taky najde (brnění našité přímo do těla). Věčná škoda, že těch špatných je o tolik víc a někdo je do scénáře pouští pod tlakem. Jsou to vlastně tři braky v jednom, navzájem se překřikující a hlásící se o slovo... příběh o pomstě, národní hrdosti a mravní čistotě, přičemž všechny složky se snaží mít svůj vlastní dějový oblouk, skřípavě narážejíc do těch ostatních. S ovladačem v ruce je to hezká procházka po spíše čínských než hongkongských filmových dějinách, okořeněná úchvatným comebackem Chiu Man Cheuka... ale jako epický celovečerák? Dokonalý overkill, který chce mít od všeho trochu jako děcko při první návštěvě cukrárny. Záleží jen na vás, kolik sladkého snesete.

Jackie utrácí na správném místě

Chinese Zodiac, dlouhá léta (když bereme v úvahu Jackieho sliby tak možná dokonce i desetiletí) připravované pokračování Božských relikvií, se chystá do čínských kin 12. prosince 2012 a hned po mayské apokalypse a londýnské olympiádě je to zcela jistě největší asijská událost roku. A Jackie se snaží,  aby o pověst megaprojektu jen tak nepřišel. Už dřív ohlásil, že akční finále stálo deset milionů dolarů, což v hongkongských poměrech pořád ještě znamená cca půlku rozpočtu Avengers. Teď se pro změnu na veřejnost dostaly informace o milionovém natáčení v Litvě, kde Jackie využil jeden z největších větrných tunelů k natočení epické skydiving bitky. S natáčením v nulové gravitaci má Jackieho hrdina Asijský jestřáb své zkušenosti, ve druhé Relikvii zažil pořádný průvan horizontálně, tentokrát ale půjde o klasiku ve volném pádu.

Litevský Aerodium je prvním skydiving tunelem ve východní Evropě. I my máme překvapivě podobné zařízení, od loňska si můžete zalítat v pražských Letňanech (vyzkoušeno, ale i pokud nejste úplné dřevo, tak tam prvních pár minut vlajete jako hard na holi, salta se učí až v desáté lekci a každá minuta přitom stojí cca tisícovku).Aerodium ovšem nepoužívá model uzavřeného proskleného tunelu (jako v Letňanech), nýbrž hybridní řešení, kdy kolem vás nic není. To je samozřejmě nebezpečné v tom, že když v deseti metrech "uhnete" z válce akcelerovaného vzduchu, letíte rovnou k zemi (naštěstí do duchen). Právě hybridní model se ale stunt teamu hodil, stačilo připevnit pár drátů pro snadné vedení "loutek", modré pozadí kolem dokola a výsledek bude určitě stát za to. Pár záběrů z něj bychom mohli vidět i v chystaném traileru.

Expendables podruhé

Nejdražší týmovka roku bude o víkendu dělat reklamu té nejočekávanější... někdo to má možná jinak a já osobně mám v srdci místo jak pro Kapitána Ameriku, tak pro Lee Christmase, ale každopádně je milé, že se před Avengers bude promítat nová ukázka z druhých Expendables. Testosteronoví chlápci musí držet při sobě.

Co se týče asijského koření, máme tu v podstatě jenom Jeta, který se v ukázce krátce mihne. Nenechte se zmást obsazením Nan Yu - asijská kráska vymetá spíš neznámé projekty a o jejích hereckých a bojových kvalitách lze mít vážné pochybnosti. Sly naštěstí vydatně lovil padlé hvězdy ve vodách, které mají k hongkongskému přístavu blízko a opět to moc hezky namixoval, takže se karnevalu létajících končetin dočkáme od Jean-Claude Van Dammea (a nebude to jen nějaké cameo z trucu, v ukázce má Belgičan překvapivě dost prostoru) a taky Scotta Adkinse. Ten byl zatím ve většině mainstreamových filmů nespravedlivě upozaďován, tak doufejme, že Sly mu trochu povolí řetěz. Scott se dokonce jednou nechal zmlátit od Van Dammea (Pastýř), takže by mu to mohl oplatit. Helicopter kick do obličeje ale zjevně vyfasuje spíš Stallone, jak vidno v ukázce.

Od Chucka Norrise těžko očekávat kickbox z vyšší cenové, ale modleme se alespoň za jednu otočku. Podle internetu vyřeší jakýkoliv problém, a co se píše na internetu, to je zaručená pravda!

Ukázka budí ty nejtajnější fantazie, i když jí to kvůli absenci úderného hudebního podkresu nešlape zdaleka tak jako jedničkovému traileru. Doufejme, že to není i tím, že na režijní sesli seděl Simon West, jehož filmografie jest na dobré filmy skoupá (Con Air se ale hodně povedl - tenkrát mu stál za zády Bruckheimer, teď stejnou funkci plní Stallone, tak bychom mohli být alespoň trochu důvěřiví). Na druhou stranu akční vyjížďka Willise a Schwarzeneggera ve Smartu žehlí většinu slabších míst. Dokonce i ty evidentní dráty, na nichž odputují ze záběru dveře vytržené z pantů.

Jestli to z předchozích řádků jasně nevyplývá, těším se jako malý kluk. Rozum a chtíč jsou sice momentálně v opozici, ale chtíč vede vysoko na body.

Zombie mezi mrakodrapy

Zombie v západních filmech už nám zahnívají trochu více než by bylo zdrávo. Jsou jako plísňový sýr - těžko už poznáte, jestli je ještě k jídlu, nebo už je jeho požití zdraví nebezpečné. Prostě smrdí z výroby. Pokud ale hledáte v žánru nemrtvých chodců originalitu, zkuste tchajwanský Z-108. Nenápadné jméno mu předurčuje osud podpultovky, ale jedná se o první pokus národní kinematografie o zombie nářez a chlapci si rozhodně nechtějí udělat ostudu. Ukázka vydá za tisíc slov, ale její první půlka naznačuje, že taková zombie apokalypsa nemusí být nuda - kluby jedou na plno, sex s chobotnicí je na denním pořádku, stejně jako sex s kýmkoliv/čímkoliv jiným. Snad jen pár záběrů na konci naznačí žravost nakažených a fakt, že při podobně divoké streetparty byste mohli přijít kromě nevinnosti a střízlivosti taky o pár životně důležitých orgánů.

Jinak jsem si samozřejmě vědom toho, že to vypadá jako všechny ostatní tchajwanské filmy - triky jsou příliš digitální, herci příliš prkenní a zápletky patnáct let pozadu za civilizovaným světem. Pořád to ale bude větší zábava než Choking Hazard, no ne?

Viral Factor (**1/2)

Jeden z největších hongkongských blockbusterů poslední doby se toužil hrozně moc zalíbit americkým vzorům. Naplánoval si natáčení hned v několika zemích, dvouhodinovou stopáž a globální hrozbu zmutovaným virem chřipky. Jenže svým tvůrcům pod rukama sám nepěkně zmutoval a já měl co dělat, abych ho vůbec dokoukal.

Jména v titulcích přitom znějí slibně. Nicolas Tse, Jay Chou, Andy On. Tihle kluci už pod vedením Danteho Lama ledacos odehráli a vidina mezinárodního akčního thrilleru po úvodní jordánské akci nepůsobí nevěrohodně. Dante totiž skvěle zvládá to, co mu jde nejlíp - kinetické přestřelky taktickými kulomety a epicky vypadající exploze. Skoro jak v Černý jestřáb sestřelen. Škoda, že tohle intro klame tělem. Jay Chou dostane od zrádného Andyho Ona kulku mezi oči a vyfasuje tím pádem i spotřební lhůtu. Kulka v jeho mozku mu dává jen dva týdny života. V typicky hongkongském spádu lze ale stihnout mnohé - vypátrat utajovaného bratra (Nicolas Tse), několikrát se s ním poprat, začít randit s přední epidemioložkou, nechat se mnohokrát postřelit a samozřejmě zachránit svět. Neustále vršené zvraty ovšem v dvouhodinové stopáži působí stejně šroubovaně jako v mexických telenovelách. Místo, aby vkusně prokládaly akční scény, zadírají snímku motor.

Té rodinné omáčky kolem nesnadného bratrského pouta je zkrátka trochu moc. A nijak jí neulehčí ani blbnutí s virem, který je potřeba několikrát ladit, aby byl Andy On spokojený a konečně ho mohl prodat za velké peníze a užívat si zaslouženého gangsterského důchodu. Andy měl zjevně nejlepší smlouvu, protože nejrychleji střílí, utíká i mlátí rukama. Bratrské duo se na něj vůbec nechytá a protože bitky totálně absentují na úkor přestřelek, marně přemýšlíte nad tím, co ta dvojka v hlavní roli vlastně umí. V případě Nicolase Tse je to především padání z deseti a více metrů, což předvede asi pětkrát a ke konci už to působí jako running joke á la Buster Keaton. K nepoznání zarostlý Jay Chou sice výjimečně nevypadá ospale, nicméně na Andyho a jeho bleskové smysly to prostě nemůže stačit. O to víc zamrzí, když je odpraven značně neinvenčním způsobem. Ale to je jen další v řadě katarzních zklamání.

Film totiž navzdory všemu vystřílenému olovu v posledních padesáti minutách tak zabloudí ve svých kličkách, že ve finále dokonale vyšumí. Připomíná tak opravdový šumák. Když ho v úvodu hodíte do vody, divoce bublá a reaguje, aby v závěru jen neslyšně vyplaval na hladinu, dělal mrtvého brouka a tiše mizel před očima. Škoda přeškoda, protože ty peníze a talent mohly zas jednou hongkongskou produkci dostřelit na evropské trhy. Rozporuplnost, která z toho ale nakonec čiší, by měla raději zůstat fandovským očím skryta. Dante Lam by měl příště psát scénáře tak maximálně k paintballovým zápasům a držet se režisérského kopyta. Jen to řemeslo ho totiž vytáhlo o půl hvězdičky nad absolutní průšvih. Ale při nastoleném tempu je to jen hodně slabá útěcha.

Ip Man: Bruce Lee Edition

Některé yipmanovské projekty se ještě stále nedočkaly premiéry (Grandmasters od Wong Kar-Waie) a úspěšné tvůrčí duo Donnie Yen / Wilson Yip už zase začaly svrbět končetiny. Mysleli jste si, že jejich Ip Man skončí s mladým Brucem Lee ve dveřích? To tak! Trojka už je odklepnutá, bude ve 3D a Bruce Lee v ní bude habaděj!

Ačkoliv nad dalším Donnieho rýpáním v dobových filmech obracím oči v sloup, lze tohle rozhodnutí chápat z komerční i osobní stránky. Film vydělá mraky peněz (i když prý bude kvůli ambiciózním 3D bitkám o dost dražší než ty předchozí) a v poslední dekádě jde asi o nejúspěšnější sérii, pokud mluvíme o významných ikonách čínské historie. A na tom Donniemu hodně záleží. Navzdory zacílení na pozdní léta a trénink s Brucem, kterého filmaři vyberou ve velkém konkurzu (uchazečům by mělo být kolem sedmnácti), to bude pořád hlavně Donnieho příběh, nic jiného by ostatně jeho ego nedovolilo. Podobné uzavření a punc kvalitní trilogie si velmistr Wing Chunu určitě zaslouží. Teď by to chtělo ještě nějaké cameo roličky pro kung-fu šlechtu let současných i minulých, ať to může být zakončení se vším všudy. Natáčet se bude koncem roku a premiéru můžeme očekávat někdy v létě 2013.
 

Valium místo adrenalinu

Do kin znovu zamířil Titanik a množí se hlasy současné generace, které film připadá příliš "pomalý". Normálně bych se tomu zasmál, ale tak trochu vím, o čem se mluví. Ačkoliv nemládnu, u některých filmů při televizních reprízách sleduji, že jaksi stárnou rychleji než já. Typickým příkladem je Wooova Mission: Impossible 2. Nemám nic proti zpomalovačkám a Killera můžu snídat místo kakaa a makové buchty klidně každý den, ale tenhle hollywoodský omyl s Cruisem mi už po deseti minutách vystřeloval do rukou takové křeče, že jsem musel přepnout na konkurenční pořad Dobrodružství schnoucí barvy.

Druhá Mission: Impossible je už tak neuvěřitelně roztahaná a Woo ještě přilévá olej do ohně svými zasněnými záběry, kdy někdo k někomu jde ve slowmotionu jen proto, že má dlouhé vlasy a ony tak hezky vlají. Ten někdo se pak čtyřikrát déle než je nutné rozhlíží po pokoji a pak čumí ven z okna v dalším desetivteřinovém záběru. Tohle není Tarkovský, sakra! Že bych až po letech dokázal rozeznat, co mi na tom filmu tak vadilo? Opravdu to bylo už tehdy zpomalenější než Tělo na tělo a tyhle vzpomínky smazala jen slušná dvacetiminutová finálovka? Po dvanácti letech zrychlování filmů, krácení záběrů a kinetiky čouhající snad už i z Hřebejka, prostě tenhle film neuvěřitelně chřadne. I De Palmova jednička vedle něj vypadá jako Bolt utíkající před Pendolínem. Tohle čerstvě otevřené zklamání spraví snad jen Red Bull a Hard-Boiled v přehrávači...

Donnie vs. Vincent potřetí

O projektu Special Identity už jsme informovali dvakrát, ale zjevně to nestačí. Ačkoliv není na světě jediná fotka či video, filmem teď žije celá branže.O tom, že Chiu Man-Cheuk (nebo Vincent Zhao, podle toho jakou verzi preferujete) se s natáčením rozloučil a nahradil ho Andy On byla poslední novinka Vincent si ovšem pustil pusu na špacír a urazil Donnieho Yena (to opravdu není těžké) natolik, že ho hvězda filmu hodlá žalovat. Jestli vůbec k soudu dojde, potrvá to týdny, ale okamžitě po vyhlášení války se na obě strany začaly stavět ostatní čínské celebrity. Někdo stojí za Donniem, někdo za Vincentem a je z toho velký souboj. Proč ale takový rozruch kvůli malé kreativní roztržce?

Jde o klasický čínský koncept zachování důstojnosti ("saving the face"). Zatímco tady v Evropě nebo za velkou louží už je celkem obtížné někoho opravdu na smrt urazit, v Asii se vám to může povést i drobným gestem. Třeba když hostitele v restauraci nenecháte za sebe zaplatit účet a trváte na tom, že se peníze rozpočítají. Bere se to jako urážka majestátu a ztráta důstojnosti. Pokud jste někdy v hongkongských filmech ve vypjatém dialogu viděli hlášku "Give me some face", tak teď už snad víte, která bije. A Donnie i Vincent teď za svou důstojnost bojují a hodlají to hnát až k nejvyšší instanci. Rozsudek nerozsudek samozřejmě mobilizují své kamarády, aby do médií říkali, že to muselo být takhle nebo takhle, protože s jedním z nich se už znají dvacet let a ten že by nikdy křivého slova neutrousil. Team Donnie vs. Team Vincent... fandové mohou jen doufat, že to rychle vyšumí a ti dva se nepoperou naživo, třeba v soudní síni. Doufejme, že čínské televize to budou mít pokryté. Pro všechny případy.

War of the Arrows (***1/2)

Kolega Adrian na CSFd řeší barevnou paletu kostýmů, ale já vletím rovnou doprostřed zápasu Korea : Mandžusko v lukostřelbě a odpovím na klíčovou otázku. Tenhle film není další milióntou válečnou epopejí o síle bratrské/sesterské/spolubojovnické lásky. Nenechte se zmást slabším rozjezdem, jakmile přejde mandžuský tým do útoku máme tu, vyjma několika vlasteneckých vložek, v podstatě historickou verzi prvního Ramba, které důraz na lukostřelbu dává náskok před množstvím podobných podřezávacích roadtripů lesem nelesem.

Pokud bychom se vrátili k vizuálnímu stylu, snímek hodně připomíná Bojovníky mezi nebem a zemí, též civilně působící, ale ve výsledku velmi silný snímek, který svou akci ve druhé polovině roztírá na pořádně široký krajíc. Je to na úkor diváckého fandění (už je vám všechno jedno, protože na city tak nějak není čas), ale na zase je skoro padesát minut na co koukat. A vzhledem k tomu, že jsem v deseti letech penetroval vlastnoručně vyrobeným lukem zeď dědečkovy garáže, rozhodně dovedu ocenit volbu zbraní. Škoda jen toho digitálního tygra, ovšem charisma Park Hae-Ila v hlavní roli podobné lapsy snadno zamázne. Jen opravdu bacha na tu skoro až telenoveláckou úvodní půlhodinku. Zvlášť ti co očekávají další Musa Válečník, by z toho mohli dostat psotník.

P.S. Americká ukázka samozřejmě z filmu dělá ohromnou akční fašírku. O to víc platí ono varování na konci posledního odstavce.

Besson v kosmíru

Je dost pravděpodobné, že jestli se v Lockoutu nějaká bitka objeví, bude mít hongkongské geny minimálně z pátého kolena. Ano, je to slabá záminka, ale poslední klipy k nové bessonovce s Guyem Pearcem v hlavní roli se prostě musí vidět. Francouzský superproducent se skrz dva začínající klipaře vrací ke svým sci-fi kořenům a hustým týpkům, co metají hlášky i náboje stejně nadzvukovou rychlostí. Ukázky navnadily, klipy potvrzují solidní váhovou kategorii. Byla by škoda, kdyby v celovečerní stopáži došla snímku pára, byla by ale ještě větší škoda, kdybychom se ho nedočkali u nás (česká premiéra ještě nebyla stanovena). Choreograf je v titulcích hodně hluboko, ale dělal na pokračování Okrsku 13, takže nějaké to poskakování po interiéru vesmírné věznice by mohlo minimálně připomínat parkour.

Abychom udrželi tuhle novinku alespoň trochu v pásmu zájmu fandů kvalitní přesdržkové. Taken 2 (96 hodin podruhé?) už je ve střižně a vzhledem k tomu, že Olivier Megaton celkem zvládnul Colombianu, můžeme se věrohodně modlit za dalšího Liama Neesona v seagalovském módu. S osmdesátimilionovým rozpočtem už se dá hodně cvičit a Neesonovo drsné období zjevně pořád trvá (jen se běžte mrknout na Mezi vlky, jestli mi nevěříte). Premiéra se chystá na začátek října, takže první ukázky můžeme čekat za čtvrt roku. Bude to dlouhé čekání.

Vincent se vrací do Číny?

Vyhazov kvůli tvůrčím rozporům je klasickou hollywoodskou výmluvou, když se produkce zadrhne. Nejčastěji se vyhazují režiséři, skladatelé hudby, scenáristé a samozřejmě i herci. V jejich případě jde většinou o to, že požadují víc peněz. Hongkongský systém zná pár podobných vichřic, ale protože k nim dochází zřídka, je to příležitost k mediálnímu rozmáznutí. Právě tím si teď prochází Vincent Zhao. Měl se okopávat s Donniem Yenem ve Special Identity, ale nakonec ho nahradí Andy On. Vincent se jen krátce vyjádřil v tom smyslu, že mezi ním a Yenem nepanuje žádná nevraživost a že on sám nic neprovedl. Jenom prostě reflektuje změny ve scénáři, které mu nevyhovují. Donnie prostřednictvím reportérů podotkl, že je smutný z toho, jak vše dopadlo. Filmařina je prý týmový sport a Vincent jeho pravidla ne vždy dodržoval. Velmi diplomatické a velmi vágní. Příčina může být hlavně v tom, že Vincent byl z čínských seriálů zvyklý na pevně dané scénáře, kdežto v Hong Kongu se často vše dolaďuje za chodu. To má za následek, že něčí role se může výrazně zkrátit, případně se změní její vyznění.

Právě tady byl asi problém. Je to velká škoda, protože Vincenta mohla role dostat blíž k dalším (byť třeba béčkovýmú) sólovkám, zatímco teď se pravděpodobně vrátí k televizním rolím. Andy On je solidní náhradník a s Yenem už se poměřoval v Lost Bladesman (viz video). Snad z něj Donnie vymáčkne to nejlepší.

Klasika: Šílená jízda

Uff, to už je hodin! Zpožděné aktualizace a čtrnáctidenní volna nebudeme řešit ani pitvat, takže hláška o nakoukávání oscarových favoritů, pracovní uzávěrce a odkládaných povinnostech se tu objeví jenom jednou. Aby ovšem nedocházelo k prolukám z důvodů obsahových, zařadím občas vzpomínku na nějakou tu klasiku. Zrovna teď na stáncích (tj. za babku) najdete Šílenou jízdu, nejlepší film Marka Dacascose a z hlediska bojových scén opravdovou pecku na které se choreograf Koichi Sakamoto opravdu vyřádil. Je s podivem, že všichni zúčastnění mají jinak ve svých filmografiích jen šedivé průměry. Až na tenhle direct-to-video trumf. Ten film se mimochodem v originále jmenuje Drive. Proslavit se pod tímhle názvem zjevně bylo souzeno jinému snímku.

Šílená jízda míchá pokornou poctu hongkongským drátovačkám (dva roky před Matrixem) s americkou efektní omáčkou. Ve finále snímku si to tak rozdají dva bijci pohánění supersrdcem, takže očekávejte trochu supermanských kejklí a divoké kamery. Akci to ale nikterak neubírá, spíš naopak. Proč jsem vybral zrovna finále? Proti Dacascosovi tu stojí Masata Kato, v reálu zpěvák, který kope ledatak do basových reproduktorů. Samozřejmě má hodně vlasů a sluneční brýle, takže dablové mohou dělat svojí práci. Je to ale tak dobře zvládnuté, že si toho nevšimnete. A mimochodem navzdory velkému počtu akčních scén tohle není žádný Ong-Bak, který musíte nakoukávat potají, aby vás rodiče neměli za vyvrhela. Díky Kareemu Hardisonovi a Brittany Murphy je to i docela slušná komedie, ve které rychlopalné dialogy alespoň na chvíli odlehčí často absurdním záminkám k rozbíjení hlav.

P.S. Tím, že jsem vám pustil finále jsem se možná dopustil morálního přečinu, ale a) tenhle film je dějově jasný jak facka, b) věřte, nevěřte, jde o jednu z těch slabších akčních scén. Nejlepší jsou rozhodně bitky Dacascos vs. svět, kterých je tu minimálně půl tuctu.

Nesmrtelný Godfrey Ho

Vysvětlovat na několika řádcích, které jsem si pro novinky sobecky vyhradil, kdo je Godfrey Ho, dost dobře nejde. Proto neználky odkazuji na ninjovský článek na MovieZone, v jehož závěru má Godfrey dost prostoru. A protože video je víc než obrázek, co vydá za tisíc slov, možná vše pochopíte už během kratičkého traileru.

Godfrey je zkrátka filmový satan, kterých po světě běhá jen málo. Jeho snímky jsou prachmizerné po všech stránkách, nedávají smysl a obsahují velmi prkenné akční scény. Je to zkrátka ideální camp (od slova campus - studentská kolej), s tím rozdílem, že já je objevil nikoliv při škole, ale v partě fandů do hongkongských akčních filmů. Nad úrovní Godfreyho filmů jsme se ve skupince deseti lidí bavili natolik, že jsme přes internet nakoupili v podstatě všechny jeho filmy (kolekce šesti pecek stála kolem deseti dolarů, neberte to) a poctivě je absolvovali. A zjevně jsme nebyli sami, protože na internetu teď debutovala série Ninja: The Mission Force. Její autoři zjevně též poctivě nakoukávali a rozhodli se "mistrovi" složit poklonu. Fandové ocení drobné detaily jako všudypřítomné šminky, telefonního Garfielda a zrychlené akční scény s nenadálými zoomy. Ostatní budou asi trochu zmatení, ale tak už to při rozšiřování obzorů občas bývá. Každý týden prý bude nová epizoda, tak snad to klukům vydrží. I když ta úmyslná filmová bída občas logicky tratí na přirozenosti.

Detective Dee and the Mystery of the Phantom Flame (***1/2)

V rámci honění restů z dřívějška jsem před třemi týdny nakoukal Harkův velký comeback. Někdo to k přirovnává k Pirátům z Karibiku, jiný v tom vidí ozvěny Harkovy klasické velkoleposti z dob OUTC. Sám jsem si to chtěl nechat v hlavě rozležet a musím říct, že takhle zpětně převažují spíše pozitivní pocity. Možná i proto, že Harka jsem měl poslední dekádu zafixovaného jako typickou oběť bessonovského komplexu - úspěšný režisér vydělal peníze a začal produkovat vlastní scénáře... brr. Teď se naštěstí Hark vrací k osvědčeným trumfům (viz jeho poslední film - další adaptace Dragon Gate Inn) a zjevně mu nechybí elán ani nápady. Detektiv Dee je toho jednoznačným důkazem.

Jak jsme si u White Snake stěžoval na slabou úroveň čínských triků, tady musím dodat, že peníze svedou hodně. Dee má triky o třídu, dvě kvalitnější a Harkova osobitá kamera je ukazuje v tom nejlepším světle. Blockbusterovost je dána samotnou zápletkou - císařovna Wu má jako první žena v historii dosednout na trůn a k této příležitosti je kompletována gigantická socha (Hark si ji nechal vyrobit jedna ku jedné, což spolklo zhruba šestinu rozpočtu). Nepřátelé císařovny, kterým je emancipace trnem v oku - nezapomeňte, že se píše sedmé století n. l. - jsou samozřejmě všude a tak se kolem stavby i ceremoniálu začnou kupit mrtvoly. A vypadá to, že za ně mohou sama nebesa, protože se jedná o oběti samovznícení. Císařovna je nucena z klatby povolat chlápka, který už tehdy zastal práci celého CSI týmu - Dee je učenec, expert na bojová umění a Sherlock Holmes své doby. Pod jeho logikou praskají mýty, podfuky i nejzákeřnější úklady.

Andy Lau v hlavní roli zvládá úděl charismatického detektiva levou zadní, jištěn kvalitními herci ve vedlejších rolích (Tony Leung Ka-Fai, Carina Lau a dokonce i veterán Richard Ng v maličké roličce). Kodrcající děj a ne úplně navazující zvraty se místy ztrácejí ve vodopádu triků, ale Hark nikdy nenechá vizuál ukrást scénu. Nejde tedy jen o nablýskanou wuxia podívanou, ale betálnou velkofilmovou detektivku, u které si lze představit hned několik dalších pokračování. Analogie se západní sérií Sherlocka je opět nabíledni. Takže palec nahoru. Jen velká škoda té agitky na závěr. V roce výročí lidové republiky to asi byla základní výbava, abyste prošli STKčkem a mohli do biografu, ale tady je to taková pěst na oko, že je z toho monokl na dlouhé týdny. Ale možná to byl Harkův záměr. Zbytek filmu to každopádně nekazí.

Samuraj s ostrými lokty (***)

I český videotrh (aka trafikové regály) v únoru oživí další thajská pecka. Je z roku 2010 a jmenuje se Yamada, samuraj z Ayothaye (Yamada: Way of the Samurai - takhle si to přejmenovali Američani pro svůj release, videoherní pamětníky to jistě osloví víc). Víc než Ong-Baku se to podobá Bang Rajan a je to vlastně Poslední samuraj obrácený naruby. Japonský samuraj skončí ve vesnici, jejíž obyvatelé (tedy alespoň muži) od rána do večera buší do stromů, hospodářských zvířat a samozřejmě i do sebe. Po krátké kulturní rozepři ho přijmou mezi sebe a když se pak objeví partička samurajů, resp. ninjů - protože zahalení samurajové alias ninjové dovedou vylepšit JAKÝKOLIV film - přidá se samozřejmě náš hrdina na stranu domorodců a nově nabytými loktocviky rozmetá japonskou zástavu na hadry.

Upřímně řečeno by si vesničani poradili i bez něj. Thajský štáb tu moc nehraje na vyrovnané souboje a domácí tým samuraje tvrdě deklasuje. Tak tvrdě, že bych skoro čekal, že si Japonci natočí vlastní film z druhého úhlu pohledu, aby vyrovnali skóre a zbavili se potupy. Podobně jednoduché jako určení vítěze je i následování poměrně slaboduchého děje... takže zbývají už jen bitky, kterých je dost a jsou brutální, silové a pomalé jako kdyby vesničani měli končetiny z oceli. A podle utržených zranění protivníků to tak občas vypadá. Fandové krve, lesního porostu a knírů si přijdou na své, ale pokud sledujete thajskou produkci pečlivěji, pravděpodobně jste podobných filmů za poslední pětiletku viděli minimálně půl tucet. A všechny vypadají plus mínus stejně. Takže vítaný ale přesto průměr.

Improvizace přináší růže

O tom, že v Hollywoodu se akční scény točí jinak než v Hong Kongu už jste asi slyšeli dost. Brzy si budete moci přečíst delší článek (na Moviezone.cz) o tom, že už tomu dávno tak není. Oba břehy si v posledních patnácti letech podaly ruce tak pevně, že uprostřed L.A. můžete natočit lepší kung-fu než v New Territories. V osmdesátkách a na začátku devadesátek ale rozhodně platilo, že těžko najdete odlišnější přístup k bitce, než v americkém a asijském Hollywoodu. Američani vzali dva herce a "člověka, co se umí prát", aby vymysleli jak za dvacet vteřin jeden z druhého vytřese duši. Inspirací byly westerny, wrestling a takřka povinné tasení motýlka nebo vystřelovací kudly, což byly zbraně místním choreografům nepoměrně bližší.

V Hollywoodu se akční scéna brala div ne za nejpříjemnost, která se zvládne za jedno odpoledne (výjimky samozřejmě existují, tak hned neházejte kamenem). V Hong Kongu bylo za nepříjemnost považováno všechno krom bitek, ostatně řada scénářů té doby stavěla děj až na základě toho, kdo v souboji inkasoval méně modřin. Do akčních scén šlo nejvíc peněz, plánování a také času. Nebylo výjimkou, že se finální akční scéna točila několik týdnů, za účasti desítek kaskadérů a trpělivé improvizace. Žádné strnulé následování předkreslených scén, ale masivní brainstormingy, spousta sparringu a tahání sirek o to, kdo skočí z pátého patra obličejem na beton.

Pro pamětníky přikládám raritní záznam "výroby" finální akční scény Dragons Forever. Kdo neviděl finální produkt, ten si bude jako u každého Making of připadat divně, skoro až podveden, protože tihle borci přece jen tak čechrají vzduch a pohybují se vyloženě nemotorně. Nechci to tu zaYouTubovat, s trochou snahy si ukázku z filmu najdete sami. A uvidíte, jak se z hrubého materiálu stává filmová magie.

Gary Daniels mimochodem nedávno v jednom rozhovorů odhalil, že v případě duálních produkcí jako Expendables, kdy na akčních scénách pracují americké a asijské týmy pohromadě (choreografii Jeta Li a Jasona Stathama samozřejmě koordinoval tým Coreyho Yuena), dochází k velmi zajímavým brainstormingům a střetům americké a asijské školy. Aneb každý má jiný názor na to čím koho a kdy praštit. Zrovna Expendables, kde má každá z hvězd trochu jiný styl, představuje opravdový choreografický oříšek. Možná bych se o tom časem mohl rozepsat.