Flying Swords of Dragon Gate (**1/2)

Jeden by čekal, že když už se Tsui Hark po bezmála dvaceti letech rozhodne zremakovat svůj vlastní remake, že na to alespoň půjde trochu od lesa. Vzhledem k rozpočtu a velkému, tučnému 3D v názvu se sice dalo čekat, že pedanti budou trpět (asijská CGI klika nezvládá po letech experimentů ani to 2D a už úvodní titulky bohužel dokládají, že se na tom pranic nezměnilo ani s příchodem Létajících mečů), ale poslední Harkův film - též efekty nabitý Dr. Dee - byl alespoň zábavným návratem do světa exoticky cáklé wuxia poetiky. Našlo se ve vyšeptalém mistrovi ještě trochu tehdejšího génia? Na tuhle otázku budete hledat odpověď velmi pomalu, protože ačkoliv je film protkán bitkami, tvoří tentokrát dokonce i samotné souboje zbytečnou vatu a brání rozkrýt Harkovy záměry. Od začátku je ovšem jasné, že verze z roku 1992 a loňský remake mají společného asi tolik co vinyl a empétrojka.

Dějově si Hark z pozice scenáristy původní zápletku trochu přifouknul do šířky, snad aby do filmu propašoval epické záběry na digitální lodě, císařské dvory a další rádoby epické lokace. Nejsou ovšem opulentní v Yimouově omalovánkovém stylu, spíš z nich cítíte, že tu někdo pálí prachy za kostýmy, greenscreen a polystyrénové meče. Právě kombinace všudypřítomných digitálních zlepšováků se snahou o nápodobu špinavé rurálnosti původního Dragon Gate Inn (to když se děj po půl hodině konečně přesune do pouště) značně skřípe, zvlášť když v "originále" Hark některé jobovky servíroval rafinovaně, zatímco tady je trousí mezi řečí - viz např. zmínka o tom, že se v hospodě servíruje lidské maso. Svou roli v tom jistě sehrává fakt, že měl před dvěma dekádami k dispozici mnohem lepší hereckou sestavu, která možná tolik nevládla mečem, ale disponovala o to ostřejším jazykem. Jet Li v hlavní roli určitě nemá hloubku Tonyho Leunga... o tom, že žádná druhá Maggie Cheung se za posledních pár let v Hong Kongu neurodila ani nemluvě. Jenže tohle všechno by se dalo překousnout. Mírná zbytečnost a nedomrlost nového Dragon Gate Inn je ostatně příznačná pro celou řadu hongkongských blockbusterů, v tomhle směru Asiati už dávno dohnali západní kolegy. (Ne)mocné 3D ovšem sežralo i Harkův poslední trumf - šermířskou extravaganci, která měla být spásou a vývozním artiklem.

Choreografii stejně jako tehdy zajistil Yuen Bun, což v překladu do češtiny znamená hodně poletování (trochu ve stylu Tygra a draka, takové to wuxiové lehké "odkopávání se" od neexistujících plošinek), hodně vrutů během kterých se meče protivníků střetnou minimálně tucetkrát bez meziodrazu a hodně poletujícího dřeva ve formě klád, nábytku nebo celých domů - záleží co je zrovna po ruce. Proti gustu žádný dišputát, ale v zájmu trojrozměrnosti jsou bohužel všechny poletující předměty (ať už se tříští nebo ne) vymodelovány v počítači a až postprodukčně vloženy do scény, což evidentně ovlivnilo choreografii bitek do té míry, že postavy často uprostřed chvatu nečekaně zrychlí nebo prostě cuknou, aby "stihly" prolink s 3D animací nebo jen vypadaly víc supermansky. Asi nemusím zdůrazňovat jaký mám na podobné opičárny názor. Veškerá Bunova snaha, Jet Liho šermování, ale i výkony kaskadérů, kteří zaskakují za ostatní herce (jde to snadno, když mají všichni obří klobouky a roušky), jsou tím pohnojeny natolik, že se Harkovi částečně snímek hroutí sám do sebe. Akčních scén je totiž schválně tolik, aby pospojovaly ambiciózní dvouhodinovou stopáž. Pomalé, rozjímavé tempo předchozí verze už se dneska nenosí, takže se tu každých deset minut někdo s někým řeže.

Za normálních okolností by to matný děj v očích povrchního fanouška bitkového adrenalinu šikovně krylo, jenže Hark jako by za chodu přidával nejen rušivé 3D efekty, ale i záminky k dalším a dalším konfrontacím. Snímek tak ne a ne popadnout dech, potápějíc se pod tíhou zbytečných soubojů a šroubovaných podrazů všech na všechny. Posledních čtyřicet minut si budete přát, aby už písečná bouře konečně přišla a pohřbila tenhle pokus do hlubin zapomnění, pokud možno hned vedle podobně chorých Storm Riders. A je to přitom právě Bunova choreografie, jeho piplavá práce s originálními zbraněmi a způsoby jejich použití (projektil se v jeho vizích dá udělat úplně ze všeho), která v nepravidelných záblescích geniality dává tušit, co všechno mohl snímek nabídnout minimálně po stránkách kvalitní přesdržkové. Čekat na tyhle chvilky je ovšem jako rýžovat zlato - zdlouhavé, únavné, vhodné leda pro chronické sběratele a doživotní důvěřivce. Jako celek je nejnovější Dragon Gate Inn, bohužel, jen dalším z Harkových přehnaně kýčovitých, dějově rozháraných a ke své zkáze příliš drahých projektů, ve kterých emoce suplují pixely. Obávám se, že lepší už to nebude a jdu si na zapití žalu pustit Once Upon a Time In China. Jó, tenkrát... to byla panečku jiná Čína.

Detective Dee and the Mystery of the Phantom Flame (***1/2)

V rámci honění restů z dřívějška jsem před třemi týdny nakoukal Harkův velký comeback. Někdo to k přirovnává k Pirátům z Karibiku, jiný v tom vidí ozvěny Harkovy klasické velkoleposti z dob OUTC. Sám jsem si to chtěl nechat v hlavě rozležet a musím říct, že takhle zpětně převažují spíše pozitivní pocity. Možná i proto, že Harka jsem měl poslední dekádu zafixovaného jako typickou oběť bessonovského komplexu - úspěšný režisér vydělal peníze a začal produkovat vlastní scénáře... brr. Teď se naštěstí Hark vrací k osvědčeným trumfům (viz jeho poslední film - další adaptace Dragon Gate Inn) a zjevně mu nechybí elán ani nápady. Detektiv Dee je toho jednoznačným důkazem.

Jak jsme si u White Snake stěžoval na slabou úroveň čínských triků, tady musím dodat, že peníze svedou hodně. Dee má triky o třídu, dvě kvalitnější a Harkova osobitá kamera je ukazuje v tom nejlepším světle. Blockbusterovost je dána samotnou zápletkou - císařovna Wu má jako první žena v historii dosednout na trůn a k této příležitosti je kompletována gigantická socha (Hark si ji nechal vyrobit jedna ku jedné, což spolklo zhruba šestinu rozpočtu). Nepřátelé císařovny, kterým je emancipace trnem v oku - nezapomeňte, že se píše sedmé století n. l. - jsou samozřejmě všude a tak se kolem stavby i ceremoniálu začnou kupit mrtvoly. A vypadá to, že za ně mohou sama nebesa, protože se jedná o oběti samovznícení. Císařovna je nucena z klatby povolat chlápka, který už tehdy zastal práci celého CSI týmu - Dee je učenec, expert na bojová umění a Sherlock Holmes své doby. Pod jeho logikou praskají mýty, podfuky i nejzákeřnější úklady.

Andy Lau v hlavní roli zvládá úděl charismatického detektiva levou zadní, jištěn kvalitními herci ve vedlejších rolích (Tony Leung Ka-Fai, Carina Lau a dokonce i veterán Richard Ng v maličké roličce). Kodrcající děj a ne úplně navazující zvraty se místy ztrácejí ve vodopádu triků, ale Hark nikdy nenechá vizuál ukrást scénu. Nejde tedy jen o nablýskanou wuxia podívanou, ale betálnou velkofilmovou detektivku, u které si lze představit hned několik dalších pokračování. Analogie se západní sérií Sherlocka je opět nabíledni. Takže palec nahoru. Jen velká škoda té agitky na závěr. V roce výročí lidové republiky to asi byla základní výbava, abyste prošli STKčkem a mohli do biografu, ale tady je to taková pěst na oko, že je z toho monokl na dlouhé týdny. Ale možná to byl Harkův záměr. Zbytek filmu to každopádně nekazí.