Místa, kde se kopalo...

Přemýšlíte často nad tím, že se do Hong Kongu jednou vypravíte? Plánováním svého loňského výletu jsem strávil dny až týdny. Co vidět, co sníst, co zkusit a samozřejmě hlavně kam se podívat. Při sestavování časového harmonogramu padaly ze strany přítelkyně profláknuté čínské památky, z mojí zas slavné filmové lokace. Jenže, vyjma těch nejslavnějších, jak vlastně zjistit, kde se nacházejí a je vůbec reálné oběhnout všechny? Andi z německého Lipska nabízí odpověď. V Hong Kongu byl na stáži celé tři měsíce a vzal to hezky od podlahy, jak můžete vidět na jeho blogu. Určitě si ho projděte. Na ochutnávku nabízím dětské hřiště z Police Story 2 tehdy a teď:

Takové malé kulatiny

Letos uběhne deset let od prvního spuštění HK Stars a vlastně i pět let od jejich zavření. Protože na internetu běží čas zhruba tak desetkrát rychleji než v jihočeských vesničkách, nelze nikomu vyčítat, že neví, o čem to vlastně mluvím. HK Stars byl maličký projekt o hvězdách, trendech a filmech hongkongské kinematografie, s drzým zaměřením na akční mainstream, kde někdo někomu ukopává nebo ustřeluje hlavu přibližně každých devadesát vteřin. Nebo častěji. Bylo to dítě rostoucí jako z vody, poháněné mou nezřízenou konzumací starých i nových filmů a stejně tak opožděnou hollywoodskou fascinací chlápků, co to umí s dráty.

Po těch pár letech si ale hongkongská kinematografie, jako mnohokrát předtím i potom, hrábla na dno, zásoby filmů se začaly tenčit, venku začalo léto, holky nosily kratší a kratší sukně... co vám mám povídat, prostě jsem začal psát o jiných věcech. Pokusů o resuscitaci bylo několik, stejně tak jsem rekreačně nakoukával většinu důležitých hongkongských filmů (= většinu filmů s Donniem Yenem), ale tzv. do frňáku mě to praštilo až teď.

Nechť tedy tento skromný blog započne další éru zpráv a dojmů z jižního cípu Asie, kde je všechno trochu rychlejší, hustší a jiné, než byste čekali. Zaměřeno budeme mít hlavně na krátké zprávy a krátké recenze (pár příkladů bude RYCHLE následovat), to aby to vás (a mne) nepřestalo nějak rychle bavit. To je jen upozornění pro ty, kteří padají do mdlob z toho, že louskají už třetí odstavec. Původně jsem chtěl jako prevenci autorské únavy přesunout tuhle aktivitu na Twitter, ale 140 znaků je bolestně málo a omezovat při psaní se musím i u jiných, podstatně nudnějších témat, tak proč si tady trochu nepopustit uzdu a sypat těch znaků třeba pět set... nebo tisíc. Nebo... když tak mě zastavte v komentářích, občas prostě nevím kdy přestat.

Tak či onak se jedná pouze o první krok v oživování hongkongských legend, na něž by slušně vychovaný filmový fanda neměl zapomínat. Když vše půjde podle plánu, setkáte se do roka a do dne (kdy budeme slavit sto let od vzniku prvního hongkongského celovečeráku) s hongkongskou filmovou elitou i za hranicemi webu. Ale teď už dost slibování, je na čase dát prostor novinkám a uklidit nostalgii zas na pár měsíců do kůlny.