Dějově si Hark z pozice scenáristy původní zápletku trochu přifouknul do šířky, snad aby do filmu propašoval epické záběry na digitální lodě, císařské dvory a další rádoby epické lokace. Nejsou ovšem opulentní v Yimouově omalovánkovém stylu, spíš z nich cítíte, že tu někdo pálí prachy za kostýmy, greenscreen a polystyrénové meče. Právě kombinace všudypřítomných digitálních zlepšováků se snahou o nápodobu špinavé rurálnosti původního Dragon Gate Inn (to když se děj po půl hodině konečně přesune do pouště) značně skřípe, zvlášť když v "originále" Hark některé jobovky servíroval rafinovaně, zatímco tady je trousí mezi řečí - viz např. zmínka o tom, že se v hospodě servíruje lidské maso. Svou roli v tom jistě sehrává fakt, že měl před dvěma dekádami k dispozici mnohem lepší hereckou sestavu, která možná tolik nevládla mečem, ale disponovala o to ostřejším jazykem. Jet Li v hlavní roli určitě nemá hloubku Tonyho Leunga... o tom, že žádná druhá Maggie Cheung se za posledních pár let v Hong Kongu neurodila ani nemluvě. Jenže tohle všechno by se dalo překousnout. Mírná zbytečnost a nedomrlost nového Dragon Gate Inn je ostatně příznačná pro celou řadu hongkongských blockbusterů, v tomhle směru Asiati už dávno dohnali západní kolegy. (Ne)mocné 3D ovšem sežralo i Harkův poslední trumf - šermířskou extravaganci, která měla být spásou a vývozním artiklem.
Choreografii stejně jako tehdy zajistil Yuen Bun, což v překladu do češtiny znamená hodně poletování (trochu ve stylu Tygra a draka, takové to wuxiové lehké "odkopávání se" od neexistujících plošinek), hodně vrutů během kterých se meče protivníků střetnou minimálně tucetkrát bez meziodrazu a hodně poletujícího dřeva ve formě klád, nábytku nebo celých domů - záleží co je zrovna po ruce. Proti gustu žádný dišputát, ale v zájmu trojrozměrnosti jsou bohužel všechny poletující předměty (ať už se tříští nebo ne) vymodelovány v počítači a až postprodukčně vloženy do scény, což evidentně ovlivnilo choreografii bitek do té míry, že postavy často uprostřed chvatu nečekaně zrychlí nebo prostě cuknou, aby "stihly" prolink s 3D animací nebo jen vypadaly víc supermansky. Asi nemusím zdůrazňovat jaký mám na podobné opičárny názor. Veškerá Bunova snaha, Jet Liho šermování, ale i výkony kaskadérů, kteří zaskakují za ostatní herce (jde to snadno, když mají všichni obří klobouky a roušky), jsou tím pohnojeny natolik, že se Harkovi částečně snímek hroutí sám do sebe. Akčních scén je totiž schválně tolik, aby pospojovaly ambiciózní dvouhodinovou stopáž. Pomalé, rozjímavé tempo předchozí verze už se dneska nenosí, takže se tu každých deset minut někdo s někým řeže.
Za normálních okolností by to matný děj v očích povrchního fanouška bitkového adrenalinu šikovně krylo, jenže Hark jako by za chodu přidával nejen rušivé 3D efekty, ale i záminky k dalším a dalším konfrontacím. Snímek tak ne a ne popadnout dech, potápějíc se pod tíhou zbytečných soubojů a šroubovaných podrazů všech na všechny. Posledních čtyřicet minut si budete přát, aby už písečná bouře konečně přišla a pohřbila tenhle pokus do hlubin zapomnění, pokud možno hned vedle podobně chorých Storm Riders. A je to přitom právě Bunova choreografie, jeho piplavá práce s originálními zbraněmi a způsoby jejich použití (projektil se v jeho vizích dá udělat úplně ze všeho), která v nepravidelných záblescích geniality dává tušit, co všechno mohl snímek nabídnout minimálně po stránkách kvalitní přesdržkové. Čekat na tyhle chvilky je ovšem jako rýžovat zlato - zdlouhavé, únavné, vhodné leda pro chronické sběratele a doživotní důvěřivce. Jako celek je nejnovější Dragon Gate Inn, bohužel, jen dalším z Harkových přehnaně kýčovitých, dějově rozháraných a ke své zkáze příliš drahých projektů, ve kterých emoce suplují pixely. Obávám se, že lepší už to nebude a jdu si na zapití žalu pustit Once Upon a Time In China. Jó, tenkrát... to byla panečku jiná Čína.
No konecne...Super clanok.
OdpovědětVymazat