Jména v titulcích přitom znějí slibně. Nicolas Tse, Jay Chou, Andy On. Tihle kluci už pod vedením Danteho Lama ledacos odehráli a vidina mezinárodního akčního thrilleru po úvodní jordánské akci nepůsobí nevěrohodně. Dante totiž skvěle zvládá to, co mu jde nejlíp - kinetické přestřelky taktickými kulomety a epicky vypadající exploze. Skoro jak v Černý jestřáb sestřelen. Škoda, že tohle intro klame tělem. Jay Chou dostane od zrádného Andyho Ona kulku mezi oči a vyfasuje tím pádem i spotřební lhůtu. Kulka v jeho mozku mu dává jen dva týdny života. V typicky hongkongském spádu lze ale stihnout mnohé - vypátrat utajovaného bratra (Nicolas Tse), několikrát se s ním poprat, začít randit s přední epidemioložkou, nechat se mnohokrát postřelit a samozřejmě zachránit svět. Neustále vršené zvraty ovšem v dvouhodinové stopáži působí stejně šroubovaně jako v mexických telenovelách. Místo, aby vkusně prokládaly akční scény, zadírají snímku motor.
Té rodinné omáčky kolem nesnadného bratrského pouta je zkrátka trochu moc. A nijak jí neulehčí ani blbnutí s virem, který je potřeba několikrát ladit, aby byl Andy On spokojený a konečně ho mohl prodat za velké peníze a užívat si zaslouženého gangsterského důchodu. Andy měl zjevně nejlepší smlouvu, protože nejrychleji střílí, utíká i mlátí rukama. Bratrské duo se na něj vůbec nechytá a protože bitky totálně absentují na úkor přestřelek, marně přemýšlíte nad tím, co ta dvojka v hlavní roli vlastně umí. V případě Nicolase Tse je to především padání z deseti a více metrů, což předvede asi pětkrát a ke konci už to působí jako running joke á la Buster Keaton. K nepoznání zarostlý Jay Chou sice výjimečně nevypadá ospale, nicméně na Andyho a jeho bleskové smysly to prostě nemůže stačit. O to víc zamrzí, když je odpraven značně neinvenčním způsobem. Ale to je jen další v řadě katarzních zklamání.
Film totiž navzdory všemu vystřílenému olovu v posledních padesáti minutách tak zabloudí ve svých kličkách, že ve finále dokonale vyšumí. Připomíná tak opravdový šumák. Když ho v úvodu hodíte do vody, divoce bublá a reaguje, aby v závěru jen neslyšně vyplaval na hladinu, dělal mrtvého brouka a tiše mizel před očima. Škoda přeškoda, protože ty peníze a talent mohly zas jednou hongkongskou produkci dostřelit na evropské trhy. Rozporuplnost, která z toho ale nakonec čiší, by měla raději zůstat fandovským očím skryta. Dante Lam by měl příště psát scénáře tak maximálně k paintballovým zápasům a držet se režisérského kopyta. Jen to řemeslo ho totiž vytáhlo o půl hvězdičky nad absolutní průšvih. Ale při nastoleném tempu je to jen hodně slabá útěcha.
Žádné komentáře:
Okomentovat