I český videotrh (aka trafikové regály) v únoru oživí další thajská pecka. Je z roku 2010 a jmenuje se Yamada, samuraj z Ayothaye (Yamada: Way of the Samurai - takhle si to přejmenovali Američani pro svůj release, videoherní pamětníky to jistě osloví víc). Víc než Ong-Baku se to podobá Bang Rajan a je to vlastně Poslední samuraj obrácený naruby. Japonský samuraj skončí ve vesnici, jejíž obyvatelé (tedy alespoň muži) od rána do večera buší do stromů, hospodářských zvířat a samozřejmě i do sebe. Po krátké kulturní rozepři ho přijmou mezi sebe a když se pak objeví partička samurajů, resp. ninjů - protože zahalení samurajové alias ninjové dovedou vylepšit JAKÝKOLIV film - přidá se samozřejmě náš hrdina na stranu domorodců a nově nabytými loktocviky rozmetá japonskou zástavu na hadry.
Upřímně řečeno by si vesničani poradili i bez něj. Thajský štáb tu moc nehraje na vyrovnané souboje a domácí tým samuraje tvrdě deklasuje. Tak tvrdě, že bych skoro čekal, že si Japonci natočí vlastní film z druhého úhlu pohledu, aby vyrovnali skóre a zbavili se potupy. Podobně jednoduché jako určení vítěze je i následování poměrně slaboduchého děje... takže zbývají už jen bitky, kterých je dost a jsou brutální, silové a pomalé jako kdyby vesničani měli končetiny z oceli. A podle utržených zranění protivníků to tak občas vypadá. Fandové krve, lesního porostu a knírů si přijdou na své, ale pokud sledujete thajskou produkci pečlivěji, pravděpodobně jste podobných filmů za poslední pětiletku viděli minimálně půl tucet. A všechny vypadají plus mínus stejně. Takže vítaný ale přesto průměr.
Žádné komentáře:
Okomentovat