The Raid: Redemption (****1/2)

Někde daleko, za sedmero Sněžkami a sedmero Vltavami teď natáčí thajský dream  team Tom Yum Goong 2. A dost možná po zhlédnutí The Raid kroutí dvojité směny, protože zatímco ještě před třemi lety byl thajský akční zázrak bezprecedentním úkazem, jehož ostří jen nepatrně otupila duševní epizodka Tonyho Jaa, teď má svět bojových umění novou hvězdu ve filmu, který není jen pouhou ilustrací fantastické přesdržkové. Držte si páteře, pojedem z kopce!

Děj Raidu přitom staví z těch nejzákladnějších kamenů. Velký barák, malá policejní jednotka, spousta hajzlíků s mačetami, ale… také charismatický záporák s šíleným poskokem, utajované pouto mezi dvěma charaktery a přiznejme si to, Iko Uwais má prostě větší charisma než Tony Jaa, který opravdu působí dojmem sedláckého simpletona, jemuž někdo sebral hračky (nebo slona). Gareth Evans ve svém druhém celovečeráku jako by pochopil, že méně je někdy více. Jeho prvotina Merantau (Cesta bojovníka) trpěla příliš košatým dějem, přepjatými hereckými výkony a byla snad až příliš lokální. Nemám nic proti průniku do světa Silatu, rituálům přerodu chlapce v muže atd. ale akční film nesmí drhnout a Merantau bylo prostě se svými 106 minutami příliš těžkopádné (a to ještě existuje o půl hodiny delší director's cut). Jeho ozdobou tak zůstaly především duely a hromadné bitky. Obojího je v The Raid víc než dost.

Na stejné stopáži si režisér i scenárista Evans předem připravil pole pro hardcore festival bojových umění. Dějová linie nesežere příliš času, ale pevně narýsuje videoherní koncept baráku plného zločinců, který musí speciální jednotka vyčistit patro za patrem (level za levelem). Iko Uwais má doma těhotnou ženu, takže logicky musí přežít - to není spoiler, jen zákonitost osmdesátkové žánrové etiky, které se film celkem věrně drží. Nemělo by vás proto překvapit, že po první hromadné bitce leží většina těch hodných bradou vzhůru a je především na Uwaisovi, aby v tomhle domě zjednal pořádek. 

První čtyři patra (a třicet minut filmu) připomínají Hard-Boiled. Náboje ještě nedošly, takže machání rukama nekončí loktem do lícní kosti, ale průstřelem obličeje. The Raid je ale přeci jenom spíš vzdálenou poctou Game of Death a končetiny Iko Uwaise mají nábojů nekonečno, takže je jen otázka času, než se přejde k rukám, nohám a mačetám. V tu chvíli snímek definitivně ukáže zuby a užaslý svět spatří nový milník akční choreografie. Nepodobá se ničemu, co jste kdy viděli.

Nadupané tempo, navzdory tomu, že snímek je stejně dlouhý jako Merantau, je dáno jednak tím, že se děj odehrává v reálném čase, a druhak tím, že tu nikdo nemarní stopáž dlouhým vykecáváním. Když na vás běží dvacet mladíků s mačetami a vy máte v ruce vysílačku, těžko s ní budete volat příteli na telefonu. Prostě zdrhnete, nebo je všechny zkusíte seskládat na hromadu. Nutno dodat, že Iko Uwais se k hulákajícím zmetkům staví vždy čelem a to co následuje lze popsat jako lekci bojových umění a lidské anatomie v jednom. 

Právě bezděčná brutalita a frenetičnost akce dává Raidu neopakovatelnou příchuť. Je to přesně ten železitý vlhký pocit, který cítíte na jazyku, když vám dá někdo pěstí. Ano, jste zvyklí na lokty a kolena do obličeje, Tony Jaa občas vyblokoval holýma rukama dvoumužnou pilu, ale akční scény v Ong-Baku a Tom Yum Goong byly vždycky kašírované pro kameru. Prostě je někdo vymyslel tak, aby vypadaly sexy. Tonyho souboje v duchu filmových tradic vždy vypadají "učesaně", připomínají taneční choreografii, ve které všichni vědí, kde mají stát, kam spadnout a jak křičet. Dojem připravenosti ještě umocňují sportovní replaye těch nejlepších úderů - prostě si vždy uvědomujete, že tohle všechno pro vás někdo dlouho připravoval a chtěl, abyste se dobře bavili a žasnuli nad ovocem mnohaměsíčního tréninku.

The Raid je roztěkaný, hektický a bolestivý boj o vlastní život. Ano, zkušené oko vidí za choreografií pečlivé plánování a spoustu dřiny, ale kombinací rychlého, leč přehledného záběrování, a chvatové ekvilibristiky, se daří dokonale prodat pocit "pekla na zemi". Je to patrné z hromadných řeží Iko vs. všichni, kde instinktivně uhýbáte spolu s hrdinou, ale zejména při trojcestném "duelu" Iko vs. Donny vs. Yayan, kdy budete potřebovat nějaké ty sacharidy po ruce, jinak už jen ze sledování téhle bitky omdlíte vysílením. Způsob jakým se tu bojovníci postupně vyšťaví fakt nemá obdoby a vás bude ke konci bolet každá rána… The Raid opravdu umí navodit viscerální pocit soucítění s mláceným hrdinou i jeho oběťmi, bez ohledu na to, jestli jste někdy dostali pěstí, nebo znáte pravý hák jen z videoher.

Zmíněný souboj je do jisté míry opakovačkou bitky Iko vs. Yayan z Merantau (vrchol snímku odehrávající se ve výtahu). Připomínám to proto, že Yayanův Mad Dog se od víceméně civilního Erika v Merantau vzhledově dost liší a nemuseli byste ho poznat. Kope mu to ovšem ještě líp a mám pocit, že v rozjetém módu udělá stejnou paseku jako dělostřelecký granát hozený doprostřed vojenského šiku. Není to hezký pohled - krví zbrocená trička nevyperete ani v Persilu, kosti je potřeba složit zpátky dohromady jako puzzle od Ravensburgera - ale stejně jen těžko odtrhnete oči.

The Raid je zadostiučiněním pro všechny fajnšmekry. Po relativně dlouhém suchu jsme se zas dočkali něčeho, co nakopne nejen konkurenci (i když třeba Donnie si hmatatelnou brutalitu se zbraněmi (SPL) i bez nich (Flashpoint) vyzkoušel do sytosti), ale především zájem veřejnosti. Akční snímek osekaný na samotnou dřeň, ale přesto dokonale funkční a "zábavný". Já jen doufám, že Gareth Evans teď nepodlehne svodům hollywoodských producentů a nevrhne se do nějaké sedmdesátimilionové čupr pecky s Channingem Tatumem. Potřebujeme ještě dva, tři podobné filmy, než se někdo zblázní (nic ve zlém, Tony), nebo podlehne mamonu a začne dělat kompromisy. Ale i kdyby Evans už nikdy do stejné řeky nevstoupil, děkujme bohu, že do ní alespoň jednou spadnul až po uši.

Snímek bude pod názvem Prepadovka k vidění na filmovém festivalu ArtFilmFest v Trenčianských Teplicích (16. - 23. 6. 2012). Sekce Přísliby z Východu nabídne mj. i vynikajících 13 zabijáků. Garantem sekce je Adrián Žiška, což slibuje kromě kvalitního výběru i odborný úvod.

Prokletí jménem Special Identity

Už už to vypadalo, že horké hlavy vychladly a Donnie i Chiu Man-Cheuk si šli každý po svých dalších projektech (poslední klapka Special Identity padla před několika týdny). Jenže se teď pro změnu rozpovídal jeden z vedlejších herců, velký kamarád Chiu Man-Cheuka, který byl též nedobrovolně odejit. Vášně se tak znovu rozdmýchávají - zlé prsty ukazují především na Donnieho jako pedanta nutícího štáb i herce k patnáctihodinovým směnám a dalším nelidským opičárnám. Myslím, že pokud by někdo ze stěžovatelů byl na place některého z filmů Davida Finchera nebo Jamese Camerona, rychle by si uvědomil, že krev a pot k filmařině občas patří. Ten prudič s plnovousem je možná horší než satan, ale vaše kariéra díky němu poroste ke hvězdám.

Každopádně budeme rádi, jestli se vůbec před premiérou na všechno tohle pomlouvání zapomene. Zkusme tomu pomoci třeba informací o velkém souboji Donnieho s Kenem Lo. A velkém souboji s Andy Onem. A velkém souboji s Collinem Chou. No vidíte, hned se cítíte lépe. Tak teď ještě obrázek z natáčení a můžete zase usínat o něco klidněji...

Stará láska nerezaví

Tohle sice úplně nesouvisí s hongkongskou akční scénou, ale pokud se vám stýská po krvavých baletech Johna Woo, nemělo by vám uniknout, že jsou zpátky! Ne, za dveřmi nečeká ani slavný režisér, ani Chow Yun-Fat, ale starý známý Max Payne. Videoherní série, notně inspirovaná wooovkami, Matrixem a noirovou klasikou, se po letech dočkala pokračování. Sice už za ní nestojí finští Remedy, ale kanadská odnož Rockstaru (ti nejsou zodpovědní za GTA, ale přivedli na svět např. chvalený simulátor šikany jménem Bully). Nový Max okouzlí nejen grafikou, ale především hlubokým respektem ke starším bratříčkům.

Hrdina se prochlastal do zcela nové podoby, pobíhá po Sao Paulu a... střílí lidi ve zpomalovačkách, které opět berou dech. Během několika minut si budete připadat jako za starých časů. Kulky v bullet time sekvencích provrtávají čéšky naříkajících zlosynů, obouručné kropení Mac-10 je pořád nejlepším vynálezem od krájeného chleba a příběh je opět silný jak noha od kulečníkového stolu. Pořiďte si Maxe Paynea 3 - zapomenete na obludnou filmovou adaptaci a možná dostanete chuť pustit si znovu Hard-Boiled. Tomu se říká dvojitá výhra!

Jackie Chan: Kaskadérem nadosmrti

Den poté, co u příležitosti premiéry traileru k Chinese Zodiac Jackie prohlásil, že se jedná o jeho poslední velký akční film, se žánrový mikrokosmos zatřásl podruhé. Jeho slova prý online komunita překroutila - nejedná se o jeho poslední akční film, ale poslední vyblbnutí na téhle úrovni. Jackieho akčňáky se ale prý budou točit dál, o to se jeho fandové rozhodně bát nemusí.

Je celkem jasné, odkud vítr vane. Zatímco pár hodin dříve Jackie mluvil o tom, že dnešní svět je krutý, jeho kosti unavené a letokruhy spočítané, teď mírně obrátil, zřejmě pod tlakem producentů, kterým se takhle velkorysý proslov nehodil do krámu. Jackie v něm mj. řekl, že by chtěl být asijským De Nirem. Předpokládám, že neviděl poslední Robertovy filmy, jinak by si zřejmě tuhle poctu rozmyslel. Na vážnější role a serióznější filmy ovšem Jackie bude shánět peníze od stejných lidí, kteří sponzorují jeho akční dráhu. Obojí jsou spojité nádoby, takže pokud chce Jackie dál hrát, bude to zřejmě muset střídat až do doby, než ho definitivně dostihne invalidní vozík.

Chinese Zodiac: Dráty a nostalgie

Necelých sedm měsíců před premiérou tu máme upoutávku na "poslední akční film Jackieho Chana". Poslední lámání kostí a pak zasloužený důchod. Jackie to sliboval mnohokrát, plní to možná až příliš pozdě, ale nechme staré rozmíšky minulosti. Tváří v tvář upoutávce nelze nepookřát. Podobně jsem Jackiemu fandil naposledy u New Police Story. Upřímnost a pokora k fanouškům, kterou tehdy předvedl, se jen tak nevidí. Od té doby ji dokázal podobně předvést snad jen Stallone (Rocky, Rambo, Expendables) a krátkodobě snad i Van Damme (JCVD).

Ukázka vypadá hodně našlapaně a hlavně... definitivně. Skoro bych si tipnul, že film by mohl do promítaček klidně putovat už v létě. Prosinec je ale komerčně velmi výhodný termín a navícje tu ono magické spojení číslovek 12-12-12. Na to si prostě v Asii potrpí, takže chtě nechtě musíme čekat. A zjevně to bude stát za to - trailer začíná nevinnou vysvětlovačkou a očekávání je dále natahováno Jackieho spellovací vložkou, ale pak se to rozjede ve velkém stylu. Některé lokace hodně připomínají předchozí Relikvie, máme tu slibně vypadající catfight a Jackie měří své síly s mladou generací bojovníků, což je vždycky záminka pro vyšperkovanou choreografii (viz Andy On v New Police Story nebo Brad Allan v Gorgeous). Samozřejmě si musí trochu pomáhat dráty, což je vidět hlavně v akrobatičtějších pasážích, ale kromě "neviditelných rukou" je v záběrech vidět i trademarková schopnost využít bizarní rekvizity a součásti kulis proti soupeřům. O tom, že se to dost často vymkne z ruky a skončí v komediální rovině, se snad ani nemusím zmiňovat. Jackie je prostě zpátky a dává si hodně záležet, abychom dostali kromě coming outu i comeback.

Nenechte se příliš zaskočit průměrnou rytmikou ukázky a ne zcela vhodným hudebním podkresem. Asijské ukázky jsou podobně nanicovaté téměř vždy. Tady se alespoň tu a tam stříhá na hudbu (i když ne zrovna šťastně) a snaha o západní styl je víc než patrná. Jen v tom prostě kluci nejsou tak kovaní. Doporučuji spíš než formu ukázky řešit obsah půlsekundových záblesků v její poslední části. Asijský Jestřáb si bude hrát na Batmana, krotit skateboard (zřejmě další z mnoha gadgetů hlavního hrdiny) a vůbec dělat spoustu krkolomných stuntů. A vzhledem k tomu, že Jackie snímek režíruje, není pochyb o tom, že tenhle adrenalin uvidíme hezky z první ruky.

Belgická kopaná

Určitě máte ve svém žebříčku ultimátních akčních bijců větší hvězdy než zrovna JCVD. Nikdo ale nepochybuje o tom, že mu to v osmdesátkách a devadesátkách moc hezky kopalo. Z hongkongské éry si taky vzpomeneme na spoustu hvězd, které se soustředily především na kopy (Hwang Jang Lee si to vždycky propašoval i do dialogů), ale málokdo si nechal některé techniky trademarkovat (Van Dammův slavný helicopter kick). Při pohledu na sestřih z Kickboxera je každopádně vidět, že jeho nohy si zasloužily vlastní honorář:

True Legend za babku

Od konce dubna můžete v trafikách sehnat Pingův kung-fu epos za pár kaček. Stojí to za to? Komentář na ČSFd jsem napsal plus mínus před dvěma lety, takže ho jenom drze přetiskuji. Po zhlédnutí ukázky jsem zjistil, že jsem se názorově nikam moc neposunul a dokážu ten film tolerovat právě jen jako sestřih hezké choreografie. Všechno kolem je jen vata.

Scénář jak od Tsui Harka (toho novodobého), digitální (dokonce 3D) guláš jak ve Storm Riders a snaha něco sdělit prostřednictvím na sebe vršených akčních scén, které jsou tu bez ladu a skladu poskládány tak hustě, až vás začnou otravovat. Upřímně, hrdinové stráví ve vzduchu víc času než na zemi a běžná konverzace tu nemá místo - buď se tu řve (před bojem) nebo heká (při boji). Vysoký podíl bojových pasáží ale zachraňuje Pingovi alespoň trochu krk. Osobně mám pocit, že by v momentální formě neurežíroval ani reklamu na žužu, ale cit pro choreografii mu zůstal a pár dobrých nápadů se taky najde (brnění našité přímo do těla). Věčná škoda, že těch špatných je o tolik víc a někdo je do scénáře pouští pod tlakem. Jsou to vlastně tři braky v jednom, navzájem se překřikující a hlásící se o slovo... příběh o pomstě, národní hrdosti a mravní čistotě, přičemž všechny složky se snaží mít svůj vlastní dějový oblouk, skřípavě narážejíc do těch ostatních. S ovladačem v ruce je to hezká procházka po spíše čínských než hongkongských filmových dějinách, okořeněná úchvatným comebackem Chiu Man Cheuka... ale jako epický celovečerák? Dokonalý overkill, který chce mít od všeho trochu jako děcko při první návštěvě cukrárny. Záleží jen na vás, kolik sladkého snesete.

Jackie utrácí na správném místě

Chinese Zodiac, dlouhá léta (když bereme v úvahu Jackieho sliby tak možná dokonce i desetiletí) připravované pokračování Božských relikvií, se chystá do čínských kin 12. prosince 2012 a hned po mayské apokalypse a londýnské olympiádě je to zcela jistě největší asijská událost roku. A Jackie se snaží,  aby o pověst megaprojektu jen tak nepřišel. Už dřív ohlásil, že akční finále stálo deset milionů dolarů, což v hongkongských poměrech pořád ještě znamená cca půlku rozpočtu Avengers. Teď se pro změnu na veřejnost dostaly informace o milionovém natáčení v Litvě, kde Jackie využil jeden z největších větrných tunelů k natočení epické skydiving bitky. S natáčením v nulové gravitaci má Jackieho hrdina Asijský jestřáb své zkušenosti, ve druhé Relikvii zažil pořádný průvan horizontálně, tentokrát ale půjde o klasiku ve volném pádu.

Litevský Aerodium je prvním skydiving tunelem ve východní Evropě. I my máme překvapivě podobné zařízení, od loňska si můžete zalítat v pražských Letňanech (vyzkoušeno, ale i pokud nejste úplné dřevo, tak tam prvních pár minut vlajete jako hard na holi, salta se učí až v desáté lekci a každá minuta přitom stojí cca tisícovku).Aerodium ovšem nepoužívá model uzavřeného proskleného tunelu (jako v Letňanech), nýbrž hybridní řešení, kdy kolem vás nic není. To je samozřejmě nebezpečné v tom, že když v deseti metrech "uhnete" z válce akcelerovaného vzduchu, letíte rovnou k zemi (naštěstí do duchen). Právě hybridní model se ale stunt teamu hodil, stačilo připevnit pár drátů pro snadné vedení "loutek", modré pozadí kolem dokola a výsledek bude určitě stát za to. Pár záběrů z něj bychom mohli vidět i v chystaném traileru.

Expendables podruhé

Nejdražší týmovka roku bude o víkendu dělat reklamu té nejočekávanější... někdo to má možná jinak a já osobně mám v srdci místo jak pro Kapitána Ameriku, tak pro Lee Christmase, ale každopádně je milé, že se před Avengers bude promítat nová ukázka z druhých Expendables. Testosteronoví chlápci musí držet při sobě.

Co se týče asijského koření, máme tu v podstatě jenom Jeta, který se v ukázce krátce mihne. Nenechte se zmást obsazením Nan Yu - asijská kráska vymetá spíš neznámé projekty a o jejích hereckých a bojových kvalitách lze mít vážné pochybnosti. Sly naštěstí vydatně lovil padlé hvězdy ve vodách, které mají k hongkongskému přístavu blízko a opět to moc hezky namixoval, takže se karnevalu létajících končetin dočkáme od Jean-Claude Van Dammea (a nebude to jen nějaké cameo z trucu, v ukázce má Belgičan překvapivě dost prostoru) a taky Scotta Adkinse. Ten byl zatím ve většině mainstreamových filmů nespravedlivě upozaďován, tak doufejme, že Sly mu trochu povolí řetěz. Scott se dokonce jednou nechal zmlátit od Van Dammea (Pastýř), takže by mu to mohl oplatit. Helicopter kick do obličeje ale zjevně vyfasuje spíš Stallone, jak vidno v ukázce.

Od Chucka Norrise těžko očekávat kickbox z vyšší cenové, ale modleme se alespoň za jednu otočku. Podle internetu vyřeší jakýkoliv problém, a co se píše na internetu, to je zaručená pravda!

Ukázka budí ty nejtajnější fantazie, i když jí to kvůli absenci úderného hudebního podkresu nešlape zdaleka tak jako jedničkovému traileru. Doufejme, že to není i tím, že na režijní sesli seděl Simon West, jehož filmografie jest na dobré filmy skoupá (Con Air se ale hodně povedl - tenkrát mu stál za zády Bruckheimer, teď stejnou funkci plní Stallone, tak bychom mohli být alespoň trochu důvěřiví). Na druhou stranu akční vyjížďka Willise a Schwarzeneggera ve Smartu žehlí většinu slabších míst. Dokonce i ty evidentní dráty, na nichž odputují ze záběru dveře vytržené z pantů.

Jestli to z předchozích řádků jasně nevyplývá, těším se jako malý kluk. Rozum a chtíč jsou sice momentálně v opozici, ale chtíč vede vysoko na body.