Zombie mezi mrakodrapy

Zombie v západních filmech už nám zahnívají trochu více než by bylo zdrávo. Jsou jako plísňový sýr - těžko už poznáte, jestli je ještě k jídlu, nebo už je jeho požití zdraví nebezpečné. Prostě smrdí z výroby. Pokud ale hledáte v žánru nemrtvých chodců originalitu, zkuste tchajwanský Z-108. Nenápadné jméno mu předurčuje osud podpultovky, ale jedná se o první pokus národní kinematografie o zombie nářez a chlapci si rozhodně nechtějí udělat ostudu. Ukázka vydá za tisíc slov, ale její první půlka naznačuje, že taková zombie apokalypsa nemusí být nuda - kluby jedou na plno, sex s chobotnicí je na denním pořádku, stejně jako sex s kýmkoliv/čímkoliv jiným. Snad jen pár záběrů na konci naznačí žravost nakažených a fakt, že při podobně divoké streetparty byste mohli přijít kromě nevinnosti a střízlivosti taky o pár životně důležitých orgánů.

Jinak jsem si samozřejmě vědom toho, že to vypadá jako všechny ostatní tchajwanské filmy - triky jsou příliš digitální, herci příliš prkenní a zápletky patnáct let pozadu za civilizovaným světem. Pořád to ale bude větší zábava než Choking Hazard, no ne?

Viral Factor (**1/2)

Jeden z největších hongkongských blockbusterů poslední doby se toužil hrozně moc zalíbit americkým vzorům. Naplánoval si natáčení hned v několika zemích, dvouhodinovou stopáž a globální hrozbu zmutovaným virem chřipky. Jenže svým tvůrcům pod rukama sám nepěkně zmutoval a já měl co dělat, abych ho vůbec dokoukal.

Jména v titulcích přitom znějí slibně. Nicolas Tse, Jay Chou, Andy On. Tihle kluci už pod vedením Danteho Lama ledacos odehráli a vidina mezinárodního akčního thrilleru po úvodní jordánské akci nepůsobí nevěrohodně. Dante totiž skvěle zvládá to, co mu jde nejlíp - kinetické přestřelky taktickými kulomety a epicky vypadající exploze. Skoro jak v Černý jestřáb sestřelen. Škoda, že tohle intro klame tělem. Jay Chou dostane od zrádného Andyho Ona kulku mezi oči a vyfasuje tím pádem i spotřební lhůtu. Kulka v jeho mozku mu dává jen dva týdny života. V typicky hongkongském spádu lze ale stihnout mnohé - vypátrat utajovaného bratra (Nicolas Tse), několikrát se s ním poprat, začít randit s přední epidemioložkou, nechat se mnohokrát postřelit a samozřejmě zachránit svět. Neustále vršené zvraty ovšem v dvouhodinové stopáži působí stejně šroubovaně jako v mexických telenovelách. Místo, aby vkusně prokládaly akční scény, zadírají snímku motor.

Té rodinné omáčky kolem nesnadného bratrského pouta je zkrátka trochu moc. A nijak jí neulehčí ani blbnutí s virem, který je potřeba několikrát ladit, aby byl Andy On spokojený a konečně ho mohl prodat za velké peníze a užívat si zaslouženého gangsterského důchodu. Andy měl zjevně nejlepší smlouvu, protože nejrychleji střílí, utíká i mlátí rukama. Bratrské duo se na něj vůbec nechytá a protože bitky totálně absentují na úkor přestřelek, marně přemýšlíte nad tím, co ta dvojka v hlavní roli vlastně umí. V případě Nicolase Tse je to především padání z deseti a více metrů, což předvede asi pětkrát a ke konci už to působí jako running joke á la Buster Keaton. K nepoznání zarostlý Jay Chou sice výjimečně nevypadá ospale, nicméně na Andyho a jeho bleskové smysly to prostě nemůže stačit. O to víc zamrzí, když je odpraven značně neinvenčním způsobem. Ale to je jen další v řadě katarzních zklamání.

Film totiž navzdory všemu vystřílenému olovu v posledních padesáti minutách tak zabloudí ve svých kličkách, že ve finále dokonale vyšumí. Připomíná tak opravdový šumák. Když ho v úvodu hodíte do vody, divoce bublá a reaguje, aby v závěru jen neslyšně vyplaval na hladinu, dělal mrtvého brouka a tiše mizel před očima. Škoda přeškoda, protože ty peníze a talent mohly zas jednou hongkongskou produkci dostřelit na evropské trhy. Rozporuplnost, která z toho ale nakonec čiší, by měla raději zůstat fandovským očím skryta. Dante Lam by měl příště psát scénáře tak maximálně k paintballovým zápasům a držet se režisérského kopyta. Jen to řemeslo ho totiž vytáhlo o půl hvězdičky nad absolutní průšvih. Ale při nastoleném tempu je to jen hodně slabá útěcha.

Ip Man: Bruce Lee Edition

Některé yipmanovské projekty se ještě stále nedočkaly premiéry (Grandmasters od Wong Kar-Waie) a úspěšné tvůrčí duo Donnie Yen / Wilson Yip už zase začaly svrbět končetiny. Mysleli jste si, že jejich Ip Man skončí s mladým Brucem Lee ve dveřích? To tak! Trojka už je odklepnutá, bude ve 3D a Bruce Lee v ní bude habaděj!

Ačkoliv nad dalším Donnieho rýpáním v dobových filmech obracím oči v sloup, lze tohle rozhodnutí chápat z komerční i osobní stránky. Film vydělá mraky peněz (i když prý bude kvůli ambiciózním 3D bitkám o dost dražší než ty předchozí) a v poslední dekádě jde asi o nejúspěšnější sérii, pokud mluvíme o významných ikonách čínské historie. A na tom Donniemu hodně záleží. Navzdory zacílení na pozdní léta a trénink s Brucem, kterého filmaři vyberou ve velkém konkurzu (uchazečům by mělo být kolem sedmnácti), to bude pořád hlavně Donnieho příběh, nic jiného by ostatně jeho ego nedovolilo. Podobné uzavření a punc kvalitní trilogie si velmistr Wing Chunu určitě zaslouží. Teď by to chtělo ještě nějaké cameo roličky pro kung-fu šlechtu let současných i minulých, ať to může být zakončení se vším všudy. Natáčet se bude koncem roku a premiéru můžeme očekávat někdy v létě 2013.
 

Valium místo adrenalinu

Do kin znovu zamířil Titanik a množí se hlasy současné generace, které film připadá příliš "pomalý". Normálně bych se tomu zasmál, ale tak trochu vím, o čem se mluví. Ačkoliv nemládnu, u některých filmů při televizních reprízách sleduji, že jaksi stárnou rychleji než já. Typickým příkladem je Wooova Mission: Impossible 2. Nemám nic proti zpomalovačkám a Killera můžu snídat místo kakaa a makové buchty klidně každý den, ale tenhle hollywoodský omyl s Cruisem mi už po deseti minutách vystřeloval do rukou takové křeče, že jsem musel přepnout na konkurenční pořad Dobrodružství schnoucí barvy.

Druhá Mission: Impossible je už tak neuvěřitelně roztahaná a Woo ještě přilévá olej do ohně svými zasněnými záběry, kdy někdo k někomu jde ve slowmotionu jen proto, že má dlouhé vlasy a ony tak hezky vlají. Ten někdo se pak čtyřikrát déle než je nutné rozhlíží po pokoji a pak čumí ven z okna v dalším desetivteřinovém záběru. Tohle není Tarkovský, sakra! Že bych až po letech dokázal rozeznat, co mi na tom filmu tak vadilo? Opravdu to bylo už tehdy zpomalenější než Tělo na tělo a tyhle vzpomínky smazala jen slušná dvacetiminutová finálovka? Po dvanácti letech zrychlování filmů, krácení záběrů a kinetiky čouhající snad už i z Hřebejka, prostě tenhle film neuvěřitelně chřadne. I De Palmova jednička vedle něj vypadá jako Bolt utíkající před Pendolínem. Tohle čerstvě otevřené zklamání spraví snad jen Red Bull a Hard-Boiled v přehrávači...

Donnie vs. Vincent potřetí

O projektu Special Identity už jsme informovali dvakrát, ale zjevně to nestačí. Ačkoliv není na světě jediná fotka či video, filmem teď žije celá branže.O tom, že Chiu Man-Cheuk (nebo Vincent Zhao, podle toho jakou verzi preferujete) se s natáčením rozloučil a nahradil ho Andy On byla poslední novinka Vincent si ovšem pustil pusu na špacír a urazil Donnieho Yena (to opravdu není těžké) natolik, že ho hvězda filmu hodlá žalovat. Jestli vůbec k soudu dojde, potrvá to týdny, ale okamžitě po vyhlášení války se na obě strany začaly stavět ostatní čínské celebrity. Někdo stojí za Donniem, někdo za Vincentem a je z toho velký souboj. Proč ale takový rozruch kvůli malé kreativní roztržce?

Jde o klasický čínský koncept zachování důstojnosti ("saving the face"). Zatímco tady v Evropě nebo za velkou louží už je celkem obtížné někoho opravdu na smrt urazit, v Asii se vám to může povést i drobným gestem. Třeba když hostitele v restauraci nenecháte za sebe zaplatit účet a trváte na tom, že se peníze rozpočítají. Bere se to jako urážka majestátu a ztráta důstojnosti. Pokud jste někdy v hongkongských filmech ve vypjatém dialogu viděli hlášku "Give me some face", tak teď už snad víte, která bije. A Donnie i Vincent teď za svou důstojnost bojují a hodlají to hnát až k nejvyšší instanci. Rozsudek nerozsudek samozřejmě mobilizují své kamarády, aby do médií říkali, že to muselo být takhle nebo takhle, protože s jedním z nich se už znají dvacet let a ten že by nikdy křivého slova neutrousil. Team Donnie vs. Team Vincent... fandové mohou jen doufat, že to rychle vyšumí a ti dva se nepoperou naživo, třeba v soudní síni. Doufejme, že čínské televize to budou mít pokryté. Pro všechny případy.