Platy made in Hong Kong

Honoráře hollywoodských hvězd jsou vděčným tématem řady amerických plátků (Forbes, Variety), ale o těch hongkongských se toho zas tak moc neví. Samozřejmě i tady se chrlí žebříčky v bulvárním tisku, takže se můžete dočíst o tom, že nejvíc berou ti, co to na Západě nejdál dotáhli (Jackie Chan, Jet Li, Chow Yun-Fat, Gong Li), pak samozřejmě největší charakterní veteráni (Tony Leung Chiu-wai, Andy Lau), místní dříči (Sammo Hung, Donnie Yen) a úspěšní zpěvákoherci (Jay Chou, Aaron Kwok). Potud žádné překvapení, ale jak moc jsou vlastně jejich platy srovnatelné v celosvětovém měřítku?

Pravidla osmdesátých let, kdy byly platy malé, ale herci si hodně vydělali, protože stihli hrát až v deseti filmech ročně, jsou dávno pryč. Celebrity zmlsané Hollywoodem jen málokdy ustupují z šesticiferných dolarových požadavků. Zaprvé jsou producenti, takže si je sami mohou schválit a zadruhé se film s jejich obličejem na plakátě snadno prodá i za hranicemi. Není tedy divu, že peloton vede Jackie Chan s platem nad deset milionů dolarů (když ale točí vlastní filmy, často sleví, protože se jedná třeba o třetinu až půlku celého rozpočtu), následovaný Jetem Li, který honoráři těsně pod deset milionů dolarů - kalkulujeme stále v americké měně - vydělává o dost víc, než během své krátké americké štace. V Americe ale dostane podobné peníze za míň práce (role záporáků, štěky), takže tam stejně občas zavítá. Jeho vztah k penězům je krásně ilustrovaný v prvních Expendables... je to samozřejmě fikce, ale prostě mu věříte, že si je zaslouží. Rekordní sumu si pro sebe mimochodem utrhnul v aktuální hitovce od Harka - Flying Swords of Tiger Gate. Za shledání se starým kamarádem Tsuiem inkasoval výjimečných 12 milionů dolarů. Třetí místo v žebříčku filmových boháčů si pro sebe urval Chow Yun-Fat. V Monkey Kingovi hraje vlastně záporáka, ale i to stačilo na tučný šestimilionový šek.

Teď si to můžete srovnat s Donnie Yenem, zřejmě nejvýraznější postavou hongkongského akčního filmu za poslední pětiletku. Ačkoliv Donnie vládne dokonalou angličtinou (vyrůstal v Americe), do Hollywoodu se nikdy nehrnul a proto si nemůže diktovat horentní částky. Až do Ip Mana se proto jeho honoráře pohybovaly někde na úrovni dvou milionů dolarů. Od velkolepé akční vlny s Wilsonem Yipem (Sha Po Lang, Dragon Tiger Gate, Flashpoint, Ip Man) už si účtuje kolem tří milionů a za velkolepého Monkey Kinga dostane cca čtyři miliony dolarů. Míň než Chow Yun-Fat? Ano, je to prostě byznys, kluci a holky. Čekali jste snad něco jiného?

Stunt People - Hong Kong žije dál

Když jsem u předchozího příspěvku mluvil o širokých záběrech, říkal jsem si, že bude ideální vám nějaký předvést. A Eric Jacobus - guru party jménem Stunt People, která už neuvěřitelných jedenáct let natáčí akční kraťasy v nejlepší hongkongské tradici, to v nejnovější scéně řeší za mě. Eric se za těch jedenáct let posunul od amatérských kraťasů k regulérním středo a dlouhometrážním filmům za desítky tisíc dolarů, ale chuť do díla, cit pro hongkongský styl osmdesátých let a především neuvěřitelné schopnosti co se týče bojových umění, ho ani na vteřinu neopustily. Jak se můžete přesvědčit v embedované ukázce, která nechá vzpomenout na silovou choreografii Jackieho Chana, Sammo Hunga a Yuena Biaoa z půlky osmdesátých let. 

Erika zmíním v několika dalších příspěvcích ještě několikrát. Je jedním z pionýrů, kteří zůstali věrni svým online fandům a neustále točí další a další pecky, čímž inspirují čerstvou krev, která v tělocvičně i za kamerou teprve začíná. Živě si vzpomínám, jak jsme před jedenácti lety s kamarády taktéž začali točit podobné pocty hongkongským peckám. Řada šikovných kluků, se kterými jsme tehdy spolupracovali, dneska patří např. k světoznámému kaskadérskému týmu Filmka Stunts (Marek Svitek, Pavel Dvorščík, David a Michal Bílkovi). V Americe je situace podobná - např. kluci z týmu Zero Gravity, který též chrlil na přelomu tisíciletí slibné kraťasy, už dneska vydělávají v hollywoodských motion capture týmech a generují pohyby pro hvězdy stříbrného plátna. Nejdál z nich to dotáhnul capoerista Lateef Crowder, kterého jsme mohli vidět ve filmech jako Tom Yum Goong, Tekken nebo Undisputed III. 

Ale zatímco ostatní odpočívají ve stínu hollywoodského nápisu. Eric z Reddingu poblíž (400 km) San Franciska dál točí ostošest a šíří old school akci v moderním balení. Vychutnejte si to... tenhle druh akce všeobecně patří mezi ohrožené druhy.

The Raid: Roztomilý hybrid

V posledních letech (resp. v posledních letech před pár lety) jsme si zvykli mlsat thajskou akci plnou všehoschopných kaskadérů, zpomalovaček, širokých záběrů a replayů. Flow akčních scén Tonyho Jaa nebo Dana Chuponga (oba teď budou hrát v Tom Yum Goong 2) ovlivnil nejen thajskou akční kinematografii, ale i pár okolních pokustonů. Vliv širokáčů je ostatně vidět i ve Flashpointu, kde si tehdy Donnie Yen na Thajce vyšlápnul. Ale to jsou předvčerejší zprávy. Teď je na řadě další národní obroda a přichází z Indonésie. Když tam pod taktovkou Garetha Evanse v roce 2009 vznikl "místní Ong-Bak" jménem Merantau, nebyl jsem z toho zrovna na větvi. Krásné, i když trochu ztuhlé akční scény, zabalené v těžkopádné dějové omáčce a partě snažících se skoroherců. Místní torpédoborec kapesních rozměrů Iko Uwais a Gareth Evans ale spojili síly i na dalším projektu. The Raid už loni na mnoha festivalech způsobil poprask. A teď se pomalu ale jistě blíží našim břehům.

Bude ještě pár měsíců trvat, než některý z českých distributorů posbírá odvahu a sáhne po tomhle fláku, ale z různých ukázek kolujících po internetu už víme, že trpělivost přináší růže. Zápletka je jednoduchá - S.W.A.T. tým je uvězněn v paneláku, kterému vládne místní zločinecký boss. K přežití je potřeba vymlátit všechny levely... ehm... tedy patra, což je dostatečná zápletka k tomu pořádně se porvat. Rozdíl oproti thajským filmům není jen v neustálé přítomnosti bicích, sečných a bodných zbraní, ale také ve způsobu nasnímání. Akce v The Raid působí díky častějším střihům, těsnějšímu prostředí a samotné nátuře Silatu o dost klaustrofobičtěji a naléhavěji. Kaskadéři se tu nerozmazávají ve zpomalovačkách o stěny, ale "umírají" velmi bolestivým způsobem. Schválně linkuji scénu, která ještě na většině serverů nebyla. Iko se v ní snaží likvidovat protivníky humánně, ale v závěru mu prostě dojde trpělivost. Základním rozdílem oproti Ong-Baku jsou emoce. O Tonyho jste se pravděpodobně nikdy nebáli, tady je ovšem množství momentů tzv. "o vlásek" a s hlavním hrdinou soucítíte, aniž by pronesl jediné slovo. To je v kinematografii, která prostě nemůže spoléhat na kvalitní herecké výkony, jednoznačné plus. Už se nemůžu dočkat celého filmu.

Donnie se vrací do současnosti

Zřejmě nejvýraznější persóna současné hongkongské akční vlny se novým projektem vrací k soudobému akčnímu filmu. Po vlně dobových filmů (Ip Man, Chen Zhen, Wu Xia) to už skoro vypadalo, že Donniemu zůstanou vousy, dlouhý ohon a klasické brnění. Zvlášť když se upsal velkorozpočtové IMAX produkci Monkey King, kde si zahrál hlavní postavu - Opičího krále, který se vzepře samotnému císaři (Chow Yun-Fat) a vydá se spolu se svou cháskou (jsou tu všichni, včetně prasečího bojovníka v podání Aarona Kwoka) vyrazí do boje. Jedná se o veledrahou produkci za 60 milionů dolarů, ale ukázky vypadají velmi slibně. Osobně nemám rád, když se CGI staví před akční scény, ale na tomhle dělala spousta lidí ze Západu a ta tříminutová ochutnávka pod tímhle odstavcem je prostě příliš zajímavá, než abych to odstřeloval předem. Premiéra je až v červenci a producenti si od ní slibují mnohé, např. tržby devadesát milionů dolarů jen v Číně. Když se ale podíváme na částku, kterou za pár týdnů stihnul vygenerovat nový film Flowers of War Zhanga Yimou (v hlavní roli s Christianem Balem), není pochyb o tom, že potenciál v čínských multiplexech rozhodně je.

Ale abychom kvůli opičákovi neobíhali od toho hlavního. Před pár dny totiž Donnie na tiskovce představil nový projekt Special Identity, ve kterém zkříží pěsti s Vincentem Zhaem (pamětníci si ho budou pamatovat spíš jako Chiu Man-cheuka z filmů jako Blade, Blacksheep Affair nebo Body Weapon). Vincent je sympaťák, ale nikdy neměl štěstí. Ještě koncem devadesátých let se o něm mluvilo jako o dalším Jetovi, ale neměl štěstí na role a rychlý úbytek bojových filmů na přelomu tisíciletí ho vyhnal do televizních seriálů, kde slavil zasloužené úspěchy. O vlásek mu unikla role záporáka v Křižovatce smrti 3 (mnozí by řekli, že to vlastně bylo štěstí, místo něj se tam ztrapňoval Hiroyuki Sanada), ale výrazně na sebe upozornil hlavní rolí v Pingově režijním comebacku True Legend. Teď se popere s Donniem, což je samozřejmě odměna pro jeho kariéru i pro fandy obou bijců. Ve filmu se prý bude taky závodit v rychlých autech, ale protože natáčení je teprve na začátku, vše se drží pod pokličkou.

Režíruje mimochodem Clarence Fok, jehož nejslavnější filmy - Naked Killer a Iceman Cometh - jsou oba přes dvacet let staré. Všeobecně mám jeho filmografii zafixovanou jako průměrně kvalitní a nadprůměrně úchylnou. Jeho poslední majstrštyk se jmenuje Dating a Vampire in Bed. To už snad radši nechám bez komentáře a budu se modlit za to, aby si Donnie do metání končetin, nepřišroubovaného nábytku a dalších propriet nenechal příliš kecat.

Tai Chi už je zase v kurzu?

Podle Keanu Reevese určitě! Hvězda Matrixů se loni vrátila za starými známými a ušila jim na míru projekt jménem Man of Tai Chi. Akční pecku s víc než tuctem bojových scén (měly by zabrat skoro půlku stopáže) Reeves produkuje, dost možná ještě z peněz, které vydělal za druhý a třetí Matrix (skoro 190 milionů dolarů)), a zahraje si v ní hlavního záporáka. Hrdinu ztvární Tiger Chen - chráněnec Yuen Woo-Pinga, který si své ostruhy vybojoval právě na sequelech k Matrixu. Jeho učitel nebude u filmu chybět - Yuenovic klan už od prosince rozhýbává Reevesovy svaly, aby vedle čínských herců nevypadal jako dřevo. Snad od dob dlouhých kabátů a Neových suchých hlášek ještě všechno nezapomněl.

Pro Pinga je to po dlouhých osmi letech od Kill Bill 2 návrat k cizojazyčné koprodukci (snímek bude kombinovat angličtinu a mandarínštinu), i když si předloni nechal královsky zaplatit výlet do Indie, kde přiložil ruku k dílu na bollywoodské megaprodukci jménem Robot. Bojových scén je v ní pomálu, ale z té ostatní akce jde hlava kolem. Posuďte sami:

Recenze: 1911 (***)

Tento film NENÍ o legendární pistoli M1911 (i po sto letech využívána u FBI, S.W.A.T., Delta Force a dalších elitních jednotek, v Číně se poprvé objevila v padesátých letech minulého století). To jen tak mimochodem.

Podle některých stý film Jackieho Chana (podle něj samotného stovku zaokrouhlí až třetím Armour of God) není klasickým akčním výplachem, ale dalším úspěšným krůčkem k vážnějším rolím. Vysvětlovat děj by zabralo příliš času a navzdory početným (a epickým) válečným scénám tu jde hlavně o dějepisnou přednášku o tom, jak zlá dynastie dostala za vyučenou od svobodomyslných revolucionářů. Film se natáčel ke stému výročí založení republiky, kterým kulminuje děj snímku, a Jackie si ho sám zrežíroval, s dopomocí kameramana Li Zhanga (Krvavé pobřeží), takže si hned vedle hlavní postavy Sun Yat Sena krade pro sebe největší prostor v rámci Sunova hlavního generála. Jackie oddře své na bojišti, zatímco Sun shání diplomatickou podporu. Nečekejte však kaskadérskou přehlídku - Chan víc střílí než kope a jeho role je hlubší, než byste čekali. Fandové New Police Story nebo Shinjuku Incident vědí, že si Jackie snadno poradí s komplikovanými charaktery, ostatní čeká minimálně příjemné překvapení.

Největším zádrhelem pro diváka může být jen obtížně přehlédnutelná politická agitka a také zřetelně kolísající tempo snímku, který ne a ne skončit. Neustálé přepínání mezi slovy (Sunova diplomatická mise na Západě) a činy (občanská válka natažená do mnoha měsíců) film subjektivně prodlužuje - jeho sto minut je tak tak únosných pro ty, kdo na hodinách dějepisu usínali. Epiku, tryskající z kulis, soundtracku a místy divadelně přepjatých hereckých výkonů, lze však nahmatat v každém okamžiku. Po obludné Founding of a Republic z roku 2009 každopádně vítaný prequel. A důkaz toho, že pro Chana bude před kamerou místo i v okamžiku, kdy začne chodit o holi.

Plakáty by vám mimochodem mohly připadat trochu povědomé:

Recenze: The Sorcerer and the White Snake (***)

Ching Siu-Tung se vrací do staré dobré éry Chinese Ghost Story s "nenápadným" remakem Harkovy romance Green Snake. Vrchního ghostbustera si tentokrát střihnul Jet Li a starodávné hadice hrají hongkongské pop-krásky Eva Huang a Charlene Choi (ta je otravná jako vždy, ale naštěstí tu nemá moc prostoru). Laciné erotično se střídá s laciným CGI, ale pokud příliš asijských duchařin neznáte, minimálně si doplníte lekci o zvířecích démonech, lepení zaklínadel na čelo a přísných mniších - Jet Li vypadá sešle a permanentně naštvaně. Můžete to přičítat třeba tomu, že ho Ching Siu-Tung místo mlácení protivníků nutil poskakovat kolem neumětelských holek a neexistujících CGI kreatur, ale neodsuzujte jeho zasmušilý výkon předem - tihle mniši prostě takoví jsou a Jet zjevně dost opisoval od Lam Ching-Yinga (Mr. Vampire), který slouží podobným charakterům za etalon.

Další problém je v tom, že Jet je příliš nasteroidovaný, takže s klidem démonům odolává, a vypadá nesmrtelně i ve finále, kdy se události nečekaně vyostří. Těžko k němu přilnout, když jeho prozření přichází doslova v poslední minutě. Stejně tak blbnutí s efekty a city nastupuje pozdě - první dva akty nenabízejí nic převratného, jen okoukané převyprávění staré legendy, ve které jsou všichni buď krutí nebo naivní, popřípadě obojí. Triky jsou tu příliš na úkor akce, v níž by Ching Siu-Tung mohl nahnat body. Aktualizaci látky tak ve výsledku mohly zajistit jedině senzorické overkilly, ale po téhle stránce film ani zdaleka není tím, čím byl Harkův remake Zu Warriors v roce 2001.  

Konec jedné éry

Poslední z legendárních Shaw Brothers, Run Run Shaw, se rozhodl - ve věku 104 let - rezignovat na post šéfa televizního megamolochu TVB (pátá největší televizní společnost na světě) a nechat to na mladých. Tím jsou nejspíš míněni dobře živení šedesátníci. Nenechte se zmást věkem, tak jako mnichové a staří učitelé v Shawových filmech, byl i Run Run velmi čiperný a svým oznámením všechny překvapil. Jenom abychom si to ujasnili v číslech - spolu se svými bratry Run Run založil filmové studio v roce 1930. Bylo mu třiadvacet a trochu si vypomohl penězi od tatínka, velkoobchodníka s látkami. Odtud až na věčnost to ale byla tvrdá dřina. V roce 1967 Run Run už sám za sebe založil TVB - televizní kolíbku nových hongkongských talentů, obří porodnici kung-fu soap oper a taky obstojný stroj na peníze, který vydělal mj. i na Hong Kong Movie City - hypermoderní asijský Barrandov za 200 milionů amerických dolarů (to je na čínské poměry docela dost).

Kromě toho Run Run přispívá každoročně na charitu a jeho kung-fu je určitě silnější než to vaše. Tohle je prostě chlápek, co velí vlastnímu osudu. Řečeno slovy Vinnieho Jonese ze Survive Style 5+: What Is Your Purpose In Life?

Takové malé kulatiny

Letos uběhne deset let od prvního spuštění HK Stars a vlastně i pět let od jejich zavření. Protože na internetu běží čas zhruba tak desetkrát rychleji než v jihočeských vesničkách, nelze nikomu vyčítat, že neví, o čem to vlastně mluvím. HK Stars byl maličký projekt o hvězdách, trendech a filmech hongkongské kinematografie, s drzým zaměřením na akční mainstream, kde někdo někomu ukopává nebo ustřeluje hlavu přibližně každých devadesát vteřin. Nebo častěji. Bylo to dítě rostoucí jako z vody, poháněné mou nezřízenou konzumací starých i nových filmů a stejně tak opožděnou hollywoodskou fascinací chlápků, co to umí s dráty.

Po těch pár letech si ale hongkongská kinematografie, jako mnohokrát předtím i potom, hrábla na dno, zásoby filmů se začaly tenčit, venku začalo léto, holky nosily kratší a kratší sukně... co vám mám povídat, prostě jsem začal psát o jiných věcech. Pokusů o resuscitaci bylo několik, stejně tak jsem rekreačně nakoukával většinu důležitých hongkongských filmů (= většinu filmů s Donniem Yenem), ale tzv. do frňáku mě to praštilo až teď.

Nechť tedy tento skromný blog započne další éru zpráv a dojmů z jižního cípu Asie, kde je všechno trochu rychlejší, hustší a jiné, než byste čekali. Zaměřeno budeme mít hlavně na krátké zprávy a krátké recenze (pár příkladů bude RYCHLE následovat), to aby to vás (a mne) nepřestalo nějak rychle bavit. To je jen upozornění pro ty, kteří padají do mdlob z toho, že louskají už třetí odstavec. Původně jsem chtěl jako prevenci autorské únavy přesunout tuhle aktivitu na Twitter, ale 140 znaků je bolestně málo a omezovat při psaní se musím i u jiných, podstatně nudnějších témat, tak proč si tady trochu nepopustit uzdu a sypat těch znaků třeba pět set... nebo tisíc. Nebo... když tak mě zastavte v komentářích, občas prostě nevím kdy přestat.

Tak či onak se jedná pouze o první krok v oživování hongkongských legend, na něž by slušně vychovaný filmový fanda neměl zapomínat. Když vše půjde podle plánu, setkáte se do roka a do dne (kdy budeme slavit sto let od vzniku prvního hongkongského celovečeráku) s hongkongskou filmovou elitou i za hranicemi webu. Ale teď už dost slibování, je na čase dát prostor novinkám a uklidit nostalgii zas na pár měsíců do kůlny.